Příběh exotické krásky Dido Elizabeth Belle. První černé britské aristokratky

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Dido Elizabeth Belle
Zdroj: David Martin, Public domain, via Wikimedia Commons

Zdi paláce Scone ve skotském Perthu zdobí reálný dvojportrét dvou mladých žen z vyšší společnosti z 18. století. Obě mají na sobě drahé šaty a perlové náhrdelníky, a zatímco jedna sedí a čte si knihu, druhá prochází kolem a v ruce drží mísu s ovocem. Na obrazu skotského umělce Davida Martina by nebylo nic neobvyklého. Až na to, že jedna z dívek je černé pleti.

Britské dílo z 18. století je jedinečné právě tím, že zobrazuje černošku a bílou ženu v té době jako sobě rovné. Dotyčná mladá žena je Dido Elizabeth Belle, kterou obraz zachycuje po boku lady Elizabeth Murrayové. V britském umění té doby byli černoši zobrazování pouze jako sluhové nebo otroci.

Obraz vlastní současný hrabě z Mansfieldu a obě dívky patřily k jeho předkům. Jako své praneteře je vychovávala rodina lorda Williama Murraye, 1. hraběte z Mansfieldu. V roce 2007 byl obraz vystaven v Kenwood House ke dvoustému výročí zrušení zákona o obchodu s otroky v britském království.

Dcera otrokyně a britského kapitána

Dido se narodila v roce 1761 v Britské Západní Indii – dnešním Karibiku. Byla dcerou africké otrokyně Marie Belle a mladého, čtyřiadvacetiletého britského námořního důstojníka Johna Lindsayho.

Lindsay byl kapitánem britské válečné lodi HMS Trent, která sloužila a hlídkovala u pobřeží Senegalu a Karibiku. Krásnou africkou otrokyni poznal na španělské otrokářské lodi, kterou spolu s posádkou zajal. Stala se jeho milenkou a po několika schůzkách otěhotněla.

Nelegitimní dceru poslal na výchovu ke strýci

Když se narodila malá Dido Belle, Lindsay přivezl Mariu i dceru do Anglie. Dívku poslal žít do Kenwood House ke svému strýci lordu Williamu Murraymu, 1. hraběti z Mansfieldu a nejmocnějšímu soudci v Anglii.

Lord a jeho žena byli bezdětní a již vychovávali svou praneteř Elizabeth Murrayovou, které nedávno zemřela matka. Malou Dido proto s radostí přijali a rozhodli se ji vychovat ve způsobech aristokracie 18. století po boku její vzdálené sestřenice.

Předpokládá se, že Maria a Lindsay ve svém vztahu pokračovali až do roku 1772, kdy Maria odešla na Floridu, aby žila na pozemku, který pro ni milenec koupil. Lindsay měl nemanželských dětí víc, z jeho manželství však žádný legitimní potomek nevzešel.

Nedělali rozdíly

Dido byla vychovávána jako součást aristokratické rodiny v honosném sídle Kenwood House v Londýně. V té době bylo neslýchané, aby se bohatá britská rodina stala zákonnými opatrovníky nelegitimně narozeného příbuzného.

Natož pak dítěte bývalé otrokyně, které nebylo vychováváno jako sluha. Z portrétu Davida Martina a dochovaných deníkových zápisků je však zřejmé, že byla Dido Belle považována za vysoce postavenou.

Dido se dostalo stejného vzdělání jako její sestřenici a žila stejně honosně. Spala v posteli s nebesy ve vlastní krásně zařízené ložnici. Nosila drahé šaty a šperky a dostávala i jakési roční kapesné. V tomto ohledu však trojnásobně nižší než její osiřelá sestřenice Elizabeth, která byla v rodině legitimním potomkem.

Na večírky se připojovala až později

Ačkoli v přítomnosti rodiny s ní bylo zacházeno stejně jako se všemi členy, když přišli do Kenwood House hosté, Dido se honosných večeří neúčastnila. Připojovala se až v pozdějších fázích večírku. Rodina se zřejmě nechtěla potýkat s nepochopením ze strany některých hostů.

Ačkoli nedělala hostům společnost po celou dobu jejich návštěvy, zanechávala v nich však dobrý dojem. Její přívětivá povaha a úspěchy si získaly respekt příbuzných i návštěvníků. Měla velký hudební talent a excelovala i v psaní.

Její krásný rukopis vedl lorda Murrayho k tomu, že ji dokonce zaměstnal jako svou osobní písařku, což byla role, kterou častěji zastával mužský úředník. Ukazuje to nejen lordovu důvěru k jeho nelegitimní praneteři, ale i blízký vztah, který ti dva měli.

Prastrýc otroctví odsuzoval

Lordův vztah k Dido zřejmě i určitým způsobem ovlivnil jeho pohled na otrokářství. V průlomovém případu, který jako soudce vedl, rozhodl ve prospěch bývalého otroka a prohlásil otroctví za „tak odporné, že ho nelze podporovat“. Jeho rozhodnutí pak bylo připomínáno jako začátek konce otrokářství v Británii, ačkoli trvalo až do roku 1833, než bylo zcela zrušeno.

Během svých posledních let v Kenwood House se Dido Belle ujala odpovědnosti za řízení panských mlékáren a drůbežáren, což bylo typické zaměstnání pro dámy ze šlechty. Když se pak sestřenice Elizabeth provdala a zemřela manželka lorda z Mansfieldu, Dido se o svého prastrýce starala. Když v roce 1788 zemřel, odkázal jí nemalý majetek.

O několik měsíců později se Dido Belle provdala a měla tři syny. Zemřela přirozeně v pouhých 43 letech. Bohužel dnes již nikdo neví, kde první britská černá aristokratka odpočívá.

Zdroj: en.wikipedia.org, history.co.uk
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články