Myslíte si, že vám ve velké skupině lidí nehrozí, že by vám nikdo nepomohl? Seznamte se s efektem přihlížejících

od Soňa Jiroutová
2 minuty čtení
Efekt prihlizejicich
Zdroj: Vitalii Vodolazskyi / Shutterstock.com

Stojíte za bílého dne v metru a cítíte se v bezpečí, protože kolem vás je mnoho dalších lidí. Máte totiž pocit, že kdyby vás někdo napadl, ostatní se vás zastanou. Pokud o tento pocit nechcete přijít, raději nečtěte dále. Existuje totiž jev zvaný efekt přihlížejících. Dochází k němu ve chvíli, když jsou lidé ve skupině svědky incidentu, ale nepodniknou žádné kroky k zasahování kvůli přítomnosti dalších přihlížejících.

Efekt přihlížejících je teorie, dle které je méně pravděpodobné, že vám někdo pomůže, když je kolem více lidí.

Lidé mohou ztuhnout, stát se apatickými, vyhýbat se prosbě o pomoc nebo ignorovat nouzovou situaci v přítomnosti ostatních přihlížejících.

Tato teorie byla popsána Bibbem Latané a Johnem Darleym v 60. letech po násilném útoku na ženu jménem Catherine Genovese. Tu přepadl na ulici vrah, a ačkoliv její volání o pomoc slyšelo 38 osob, a někteří dokonce viděli útok nožem, jen jeden zavolal policii.

Studie mluví jasně

Dle výsledku studie provedené v 60. letech a zveřejněné v roce 2018 v magazínu Sage Journals by v případě, že nikdo není nablízku, pomohli všichni. Jakmile by ale kolem byli další lidé, pomohlo by už jen 62 % dotázaných.

V červnovém čísle časopisu Revue Économique v roce 2019 vyšla studie, která naznačuje, že k efektu přihlížejících dochází proto, že lidé očekávají, že pomůže někdo jiný.

A i když si myslí, že jim nikdo jiný nepomůže, vina za nečinnost se vztahuje na všechny ve skupině, což může zmírnit pocity viny.

Server G.CZ pak připomíná další studii provedenou Latané a Darleym. V ní byli účastníci rozděleny na dvojčlenné a šestičlenné skupiny. Obě skupiny pak byly vystaveny situaci, kdy slyšely osobu, která měla epileptický záchvat.

Zatímco 82 % dvojčlenných skupin zavolalo pomoc, u šestičlenných už se jednalo pouze o 31 %.

Faktory vedoucí k přihlížení

Dle článku z roku 2018 zveřejněném na Asociation for Psychological Science existují tři hlavní faktory, které k tomuto jevu vedou.

Tím prvním je šíření odpovědnosti, kdy lidé mohou cítit sdílenou odpovědnost, když jsou ve větší skupině. Takže jednotlivci nemusí jednat, protože cítí méně odpovědnosti, když jsou přítomni ostatní.

Dalším faktorem jsou obavy z hodnocení okolí. Tento faktor poukazuje na to, že lidé mohou mít obavy z reakcí ze strany okolí.

Posledním faktorem je pluralistická nevědomost, což je mylné přesvědčení, že ostatní ve skupině smýšlí o situaci jinak. Pokud nikdo jiný nepodnikne žádné kroky, přihlížející se může domnívat, že se nejedná o nouzovou situaci.

Jak se stát aktivním pomáhajícím

Server Psycholigy Today popsal několik typů, jak se z přihlížejícího stát aktivním pomáhajícím.

Jedním z typů je zvolání „policie přichází“ nebo jen „hej, co se to děje“. Tato zvolání povzbudí ostatní k akci. Také pomáhá, když z přihlížejících uděláte aktivní pomocníky tím, že začnete rozdávat jednotlivé úkoly, kdo má co dělat.

Server Britannica pak dodává, že se přihlížející dostávají do situace, ve které nikdy nebyli, a dle Latané a Darleyho procházejí rozhodujícím procesem o pěti krocích.

Přihlížející si musejí všimnout, že je něco v nepořádku, definovat situaci jako mimořádnou událost nebo okolnost vyžadující pomoc, rozhodnout se, zda je osobně odpovědný za jednání, zvolit způsob pomoci, a nakonec zavést zvolené pomocné chování.

Very Well Mind pak dále uvádí radu pro samotné oběti. Namísto všeobecné prosby o pomoc se zaměřte konkrétně na jednoho člověka, navažte s ním oční kontakt a požádejte o pomoc přímo jeho.

Zdroje: Sage Journals, Revue Économique, Asociation for psychological science, Psycholigy Today , Britannica, Very Well Mind, G.CZ

Autor: Soňa Jiroutová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články