Představte si, že žijete v rodině, o které víte, že není skutečně vaše. I když své rodiče milujete, říkáte jim mami a tati, stále vás láká zjistit, kdo je vašimi biologickými rodiči.
Přesně s takovou touhou bojovala dlouhé roky Kathy Gillcrist, žena, kterou v roce 1957 dala její matka k adopci. Rodina, která se jí ujala, jí později prozradila, že není skutečně jejich dcerou. Nic to neměnilo na tom, že je milovala a brala je jako vlastní.
Ale přesto v ní dlouhé roky něco hlodalo. Chtěla vědět, kdo jsou její skuteční rodiče. Představovala si, kým byli, čím se živili, ptala se, proč ji dali k adopci. A čím větší byla její touha, tím rostlo i odhodlání zjistit pravdu.
Pomohla jí sestřenice
V roce 2017 se Kathy konečně odhodlala. Udělala si podomácku vyrobený DNA test, díky kterému se dostala ke své sestřenici Susan Gillmor. Ta, ačkoli ženu nikdy neviděla, se rozhodla jí pomoci.
Jelikož shodou okolností byla Susan genealogem, měla možnost vystopovat Kathyinu matku. Jenže jediné, co se jí podařilo zjistit, bylo, že už je několik let po smrti.
Nakonec se Susan podařilo nalézt i otce ženy. A jméno, které se Kathy dozvěděla, rozhodně nebylo to, co očekávala. Jejím otcem byl totiž William Bradford Bishop Jr., hledaný zločinec, který se roky skrýval před zákonem.
Vrah na útěku
Bishop se dostal do hledáčku policie v roce 1976. Tehdy zavraždil svou manželku a své tři děti ve věku pěti, deseti a čtrnácti let. Podle všeho byl také vrahem své matky, které tehdy bylo šedesát osm let.
Mrtvá těla Bishop zapálil. I když na místě nechal spoustu důkazů, že právě on je vrahem, podařilo se mu dlouhé roky před policií unikat. Později se objevilo pouze jeho auto, ale on sám nikdy nebyl nalezen.
Policie po něm dokonce později vyhlásila pátrání s odměnou, ani to ale nepomohlo. Dodnes je proto hledaným, nikdo ale neví, zda je stále naživu. Vzhledem k jeho vysokému věku mohl totiž dávno zemřít na stáří.
V roce 2014 byl udělán policejními psychology posudek, který ho označil jako nadprůměrně inteligentního muže, který se mohl naučit mnoho jazyků. Podle toho je pravděpodobné, že se ukryl v cizích zemích.
Místo pláče se jeho dcera zjištění zasmála
Kathy po zjištění, kdo byl její otec, nebyla nijak vyděšená nebo zaskočená, jak by se mohlo na první pohled zdát. Prohlásila, že ji vlastně ani nepřekvapuje, že její otec je vrahem, že jí to přijde dokonce komické.
S mužem nemá nic společného, věří tomu, že po něm žádné geny nezdědila, je ale šťastná, že konečně zná pravdu. Tvrdí také, že je taková, jak ji vychovali její adoptivní rodiče, a fakt, že její otec je vrahem, na tom nic nezmění.
Kupodivu tedy i když Kathy zjistila, že se za její rodinou skrývá krvavá historie, nález uspokojil její touhu po informacích. Nakonec ještě ke svému příběhu dodala, že podle jejího šestého smyslu je její otec naživu a nachází se někde v Evropě. Jak k takovému zjištění došla a zda je pravdivé, se asi už nikdy nikdo nedozví.
Autor: Šárka Cvrkalová
Zdroj: news.com.au
