I dnes jsou některé aktivity zahrnující zvířata považovány za nemorální. I když mají psí výstavy či zoologické zahrady, které vlastně nejsou ničím jiným než vystavováním zvířat, své příznivce, jistě by se našla spousta těch, kteří by se postavili na opačnou stranu.
Hony a lovy se stále pořádají, do zoologických zahrad se stále chodí. Lidé se dnes snaží, aby zvířata netrpěla, a pokud je třeba nějakou tu zvěř vybít, tak rychle, bezbolestně, a především s důvodem.
S tím si ale nedělali starost v 18. a 19. století především členové vyšší šlechty, kteří se účastnili takzvaného házení liškou. Tato krutá zábava byla příkladem nehumánního zacházení se zvířaty, které končilo obvykle jejich smrtí.
Házeli zvíře do výšky, předháněli se v rekordech
Celá událost spočívala přesně v tom, co název naznačuje, v házení liškou. A to živým zvířetem do výšky, přičemž po pádu nemělo obvykle šanci přežít. A pokud ano, bylo nakonec stejně zabito.
Na hřišti se rozestavělo několik dvojic, které mezi sebou držely u země natažený provaz. Poté se mezi hráče vpustila zvířata. Ta se pokoušela dostat k nastražené kořisti.
Přitom přebíhala po provazech natažených u země a úkolem dvojice bylo ve správný čas provazem trhnout a vymrštit zvíře do vzduchu. Zvířata obvykle utrpěla zranění už při vyhození, jelikož se jim smyčky zařezávaly hluboko do trupu.
Při dopadu si pak lámala nohy či žebra, nebo si způsobila závažná vnitřní poranění. Ty lišky, které přežily, utrpěly z celého dění šok, a nakonec byly zastřeleny.
Někdy se místo lišek používaly i jiné drobné šelmy, jimiž mohly být například lasičky, divoké kočky či jezevci. Je až k neuvěření, že tato zábava byla mezi vyšší třídou tolik oblíbená ještě zhruba před sto lety.
Účastnil se císař i král
Jednou z nejslavnějších her byla ta, kterou uspořádal sám polský král August II. Silný. Král se sám zúčastnil, k sobě do dvojice si vybral nejsilnějšího muže z celého dvora, používal pouze jeden prst a všem tvrdil, že tím dokazuje svou sílu.
V březnu roku 1672 se konaly jiné slavné hry házení liškou, kterých se účastnil císař Svaté říše římské Leopold I. Kronikář Esaias Pufendorf tehdy dění zaznamenal ve svém deníku.
Napsal doslova, že nechápe, jak se vládce může snižovat k takové zábavě, na druhou stranu mu ale lichotilo, že se snaží sám panovník zapadnout mezi mladé hochy a zahrát si hry společně s nimi jako jim rovný.
Během soutěží byli obvykle účastníci při hodech liškou oblečeni v kostýmech – muži jako hrdinové, ženy jako nymfy a bohyně. Dokonce i zvířata dostala kostýmy z látek a barevných krabic.
V roce 1919 bylo házení liškou na většině míst oficiálně zakázáno. Rekordem se stal hod, který vymrštil zvíře do neuvěřitelných sedmi a půl metru nad zem. V některých zemích je ale podle všeho stále soutěž pořádána ilegálně.
Autor: Šárka Cvrkalová
