Pokud jste někdy v létě vyrazili na Zemskou bránu nebo k nějaké jiné hojně navštěvované řece, pravděpodobně jste se u břehu v mělké vodě setkali s panáčky z kamení, které tam po sobě zanechaly děti. Pokud jste si mysleli, že je to moderní zábava, která přišla na svět teprve nedávno, překvapíme vás.
Oficiálně se panáčkům z kamení říká Inukšuk. Slovo ve starém jazyce psáno jako Inukshuk znamená v překladu zhruba něco jako „jednat jako člověk“. V minulosti se totiž tyto malé sošky z kamení používaly jako značky k navigaci lovců.
Naznačovaly přítomnost potravy nebo nebezpečí
První sošky Inukšuk se objevily už zhruba 2000 let před naším letopočtem. Lidé je tehdy stavěli, aby svůj kmen upozornili na něco, co se v přírodě nachází nebo na co je potřeba si dát pozor.
Podle toho, jak soška vypadala, dokázal člověk určit, zda značí kameny přítomnost nepřátel v oblasti, kterým směrem se vydat do bezpečí, kde je nejbližší voda či jaké bobule v místě rostou.
I podle toho, zda byla socha postavena z více či méně kamenů nebo podle jejich rozpoložení na sobě, si kmeny předávaly informace. Každý kmen měl navíc svoje specifické znaky, takže mohl jednoduše pomocí kamení zmást nepřátele.
K těmto účelům sloužil Inukšuk dlouhé stovky let. Postupem času byly sošky zjednodušeny, a nakonec se z panáčků stalo obyčejné skládání kamení na sebe.
Zdroj: Shutterstock
První Inukšuky byla stavěny tak, že na dva malé kamínky byl postaven větší a na něj se teprve skládaly další, takže to skutečně vypadalo jako človíček s nohama a tělem. V současnosti jde ale opravdu jen o několik placatých oblázků na sobě.
Národní známka hrdosti
Ještě před několika desítkami let se Inukšuk sošky objevovaly v původní nebo i zjednodušené verzi především kolem jezer a jiných vodních ploch v Kanadě. Právě tam totiž žili Inuité, kteří se jejich stavěním proslavili.
Dnes je v Severní Americe, především pak v Kanadě, vnímán Inukšuk jako symbol národní hrdosti. Jedno z kanadských území Nunavut má dokonce sošku z kamení na své vlajce.
Kdy a jak se dostal Inukšuk k nám?
V posledních letech se Inukšuk rozšířil všude po světě, a dostal se dokonce i do České republiky. Jak přesně k tomu došlo, není jisté. Pravděpodobně vlivem internetu se dostaly kamenní panáčci do povědomí i našich obyvatel.
Dnes je ale v Česku Inukšuk jen zábavou pro děti, kterou se baví, když si v létě hrají u řek a potoků. Když je později někdo vidí, postaví k nim panáčka dalšího a tím tradice zůstává stále moderní.
Málokdo dnes ví, že se soškám říká Inukšuk, že vznikly už před dávnými a dávnými lety a že někdy sloužily starým kmenům jako navigace v přírodě nebo jako upozornění před nebezpečím. Jejich význam se zkrátka naprosto změnil.
I tak je ale krásné, že se tradice stále zachovala, a že i dnes stavíme kamenné panáčky a udržujeme jejich existenci. Až půjdete v létě k vodě a uvidíte na sobě několik naskládaných kamínků, neváhejte, a taky si nějaký ten svůj Inukšuk vytvořte.
Zdroj: blog.culturalelements.com, thecanadianencyclopedia.ca
Autor: Šárka Cvrkalová
