Chlapce s postižením šikanovali a smáli se mu. Fotbalisté pro něho připravili překvapení, které mu mohou útočníci jen závidět

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Mozkova obrna
Zdroj: Shutterstock

Americký fotbal je tvrdý sport. Není sice pro každého, ale osmiletý Taylan Orton ho miluje už odmalička, přestože ví, že si ho nikdy na profesionální úrovni nezahraje. Trpí totiž mozkovou obrnou a jeho pohybové schopnosti jsou omezené. Ani tak se ale nevzdává snu zahrát si alespoň s dětmi na hřišti.

Každý máme nějaký sen. A je důležité se nevzdávat. Taylan, který trpí fyzickým postižením, o tom ví své. Kdyby se vzdal, nezbylo by mu už nic. On ale touží se všem vyrovnat i přesto, že není jako ostatní.

Ačkoli mu ruce a nohy nefungují tak, jak mají, rodiče jsou na něho hrdí, protože on se chce sportu věnovat i tak. Bohužel ale nenarazil na kolektiv, který by ho mezi sebe vzal. Tedy až donedávna.

Spolužáci ho ze hřiště vypískali

Taylon si chtěl jenom hodit míčem. Všem bylo jasné, že se pro sport nehodí a že to sám dobře ví. Když se ukázal na trávníku a chtěl si s ostatními zahrát, vypískali ho s posměšky ze hřiště.

Podle jeho matky, která byla u celé situace, se mu ostatní smáli, pokřikovali na něho, několikrát se dokonce zmínili, že on si nikdy fotbal nezahraje. On nakonec smutný z hřiště odešel.

Nejhorší na tom bylo, že nejen děti, ale dokonce i trenéři se ho ptali, co vlastně na hřišti pohledává. Několikrát ho požádali, aby odešel a už se nevracel, protože prý nemají na jeho hloupé vtipy náladu ani čas.

„Domů jsem ho vezla v slzách. Plakal nejen on, ale i já. Bylo mi to líto. On se tak moc snažil zapadnout. Místo toho se ale dočkal jenom posměchu. Nikdy jsem si nemyslela, že lidé mohou být tak krutí,“ napsala jeho matka.

Několik dní byl Taylan smutný. Naštěstí se ukázalo, že zatímco jedni umí být neskutečně krutí, jiní zase dovedou radost rozdávat. Pár dní po incidentu totiž v jídelně u oběda čekalo na chlapce překvapení.

Fotbalisté ze střední ho chtějí do týmu

Taylan Orton seděl u oběda a ani ho nenapadlo, že je ten den něčím výjimečný. Dokud k němu nepřistoupilo několik mladíků ve fotbalových dresech a s cedulí, která hlásala, že ho chtějí mít na každém svém zápasu.

Středoškoláci z váženého školního týmu vysvětlili Taylanovi, že by mohl sedět při každém jejich zápase na kraji hřiště a podporovat je z místa, kam se žádný normální divák nedostane.

„Přesvědčili ho, že by jim tím pomohl, a stal se tak důležitým členem družstva, bez kterého nemůže žádný zápas fungovat. V chlapcových očích byla vidět radost, kterou snad v životě nezažil,“ říká Taylanova maminka.

Taylan se se středoškoláky vyfotil a obrázky rychle obletěly sociální sítě. Takže trenéři, kteří se k chlapci o několik dní dříve zachovali tak ošklivě, se oproti mladíkům s dobrým srdcem mohou zastydět a ti, co se mu posmívali, mohou závidět.

Taylan si nakonec svůj fotbalový sen splní. Jeho matka je chlapcům vděčná, protože dobře ví, že jedině v psychické pohodě může chodit její syn na rehabilitace a pracovat na sobě. Díky této události má zase chuť a motivaci do života.

Zdroj: kidswishnetwork.org, spotlightstories.co, foxnews.com
Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články