Carrie Buck žila v pěstounské rodině a dlouho se zdálo, že je vše v pořádku. V roce 1927 se ale rodina postavila proti ní, a to přímo u soudu, jehož výsledek nakonec vedl k nedobrovolné sterilizaci tehdy sedmnáctileté dívky.
Buck otěhotněla poté, co byla znásilněna. Místo toho, aby se její rodina postavila na její stranu, byla ale označena za mentálně slabou ženu, která musí podstoupit sterilizaci, aby se podobná situace nemohla opakovat, píše server Origins.
Neměla právo na vlastní volbu
To, že otěhotněla, byla podle jejích pěstounů známka mentální slabosti. To později potvrdil i soudce Oliver Wendall Holmes, jenž uvedl, že žena nemá právo do rozhodnutí o své sterilizaci mluvit, protože je duševně nezpůsobilá.
„Pro celý svět je toto rozhodnutí lepší. Narodily by se jí děti, které by hladověly nebo by je čekala poprava za zločiny, jež by jistě v budoucnu páchaly. Proto je jednodušší zabránit jejich narození,“ uvedl soudce.
19. října 1927 tak došlo ke sterilizaci teprve sedmnáctileté dívky, která nesla rozhodnutí soudů velmi těžce. A i poté pro ni byl život peklem.
Až do svatby v roce 1932 zůstávala svěřenkyní svých zaměstnavatelů. Pro ty pracovala za ubohých 5 dolarů měsíčně.
Díky jejímu případu se začalo něco dít
Carrie se musela ve všem podřídit. Jediné, co bylo na jejím případě pozitivní, bylo, že se po něm v mnoha okolních státech začala formovat legislativa, která byla k duševně slabým a ke zločincům v oblasti sterilizace milostivější.
Poslední léta strávila Carrie hladová a promrzlá v malé chatrči. Na začátku 80. let byla přijata do pečovatelského domu. Tam byla známá jako žena, která ráda čte křížovky, baví se s lidmi a je naprosto v pořádku.
Podle lékařských záznamů také neměla podprůměrnou inteligenci, jak tvrdili její pěstouni a soud.
Zdroj: Psychcentral, Teen Vogue, Origins
Autor: Šárka Cvrkalová
