Jak vypadá žirafa, ví snad každé malé dítě. V obrázkových knížkách si je prohlédneme a potom se na ně chodíme dívat do ZOO. Už málokdo ale ví, že ve světě existují ve volné přírodě i bílé žirafy. Bohužel kvůli pytlákům se možná brzy bude jednat už o pouhou vzpomínku.
Ve skutečnosti jde o onemocnění kůže
Bílé žirafy žijí v Keni, tak jako i žirafy, které známe ze ZOO či z atlasů. A není to náhoda. Nejedná se totiž o žádný nový druh žirafy, ale pouze o onemocnění, které způsobí ztrátu veškerého pigmentu na kůži žirafy. Odborně se nemoci říká leucismus. Pro zvíře není sám o sobě nijak nebezpečný, kromě změny barvy vlastně nezpůsobuje vůbec nic. Problém ale je, že zvířata se stávají pro predátory lépe viditelná, a tudíž je jejich ohrožení mnohem větší než u běžných žiraf.
V přírodě proto se bílé žirafy samy o sobě potýkají s problémy. K tomu se navíc přidává hlavně poslední dobou i otázka pytláctví. Pytláci loví žirafy kvůli masu a kůži. I běžné žirafy jsou kvůli nim v ohrožení, kůže z bílé žirafy má ale na trhu mnohem vyšší cenu. Je tak pravděpodobné, že budou brzy vzácné bílé žirafy jen pouhou minulostí.
Zdroj: Derek Lee / Caters News
V Keni zabili bílou samici i s mládětem
Důkazem je nedávná událost z března letošního roku. Ochránci přírody nalezli v Keni dvě naprosto zdevastovaná těla bílých žiraf. Šlo o dospělou samici s jejím mládětem. Oba kusy byly monitorovány jakožto jedny z posledních kusů bílé žirafy. Onemocnění leucismem je totiž dědičné a není jasné, jak k němu normální zvíře přijde.
Ve volné přírodě v Keni se podle všeho pohybuje ještě jedna bílá žirafa. Jde pravděpodobně o poslední vzácný kus, ani s monitorovacím zařízením ale není příliš snadné uhlídat jeho bezpečí. Jediná možnost záchrany pro vzácné bílé žirafy je křížení přeživšího samce s běžnou žirafou. Není však jisté, že leucismus přejde na mládě. Existuje ovšem možnost, že se časem objeví leucismus u jiného zvířete a možná se jednou přijde i na to, co ho způsobuje. Jelikož identita pytláků, kteří bílé žirafy zabili, není doposud známá, zůstává poslední bílý kus v ohrožení.
Autor: Šárka Cvrkalová
