Svého vnuka Marka vyzvedávám pravidelně ze školy, jelikož dcera Simona podniká jako účetní a je časově velmi vytížená. Minulá návštěva družiny mě ale vyvedla z míry. Když jsem přicházela blíže, všimla jsem si, jak se děti honí a předávají si babu. Jedno z nich ale při předávání najednou křiklo „tak a teď koktáš ty!“. Marek seděl opodál a s ostatními si nehrál. Hned mi bylo jasné, odkud vítr vane.
Marek nezapadal do kolektivu
Vnuk totiž už od doby, co začal mluvit, zadrhává a koktá. Některé děti s ním nemají trpělivost, protože mu dlouho trvá, než řekne myšlenku, kterou má na jazyku. S manželem jsme se několikrát dlouhodobě pokoušeli tento problém vyřešit vlastními silami, ale zdálo se, že je třeba, aby nastoupil odborník. Dcera o podobném řešení nechtěla nic slyšet a zastávala názor, že koktání vyřeší čas a trpělivost. Mně ale připadalo, že se situace už dlouhou dobu nezlepšuje a je třeba začít jednat.
Nevzdala jsem to a hledala jsem pomoc
Zdroj: 123RF.COM
Nenechala jsem se odradit a začala jsem na internetu vyhledávat logopeda z blízkého okolí. Příjemně mě překvapilo, že se tomuto oboru věnuje specialista z nedaleké základní školy. Neváhala jsem a v nejbližší době jsem ho kontaktovala. Domluvili jsme si setkání, a pak už šlo vše samo. Když dcera viděla mou snahu, nakonec svolila, aby Marek navštěvoval logopeda společně se mnou nebo s manželem. Následně vnuk s logopedem prováděl dechová a artikulační cvičení, a já konečně začala vidět pokroky.
Vnuka jsme přihlásili na jinou školu
Problém byl však stále s Markovými spolužáky. Neustále si z něj dělali legraci a jejich chování už začalo směřovat až k šikaně. Opět jsem proto za dcerou přišla s riskantním návrhem. Napadlo mě přeložit Marka do základní školy, kam docházel za logopedem. Našel by si nové kamarády a zapadl do fungujícího kolektivu. Simona mé návrhy odmítala stejně jako na začátku, jelikož se jí zdálo, že je škola moc daleko od jejího pracoviště, ale po zvážení všech pozitiv a negativ nakonec svolila.
Návštěvy hodin a přesun do nové školy mě i manžela stály veškeré síly, ale nakonec jsem šťastná, že jsme k tomuto kroku přistoupili. Marek jakoby v nové škole ožil, našel si nové přátele a jeho vada řeči se začala zlepšovat. Jsem přesvědčená, že na tyto obtíže měl vliv stres z okolí, kterého jsme ho zbavili, a jsem proto na sebe pyšná. Od Simony bych jako od matky čekala větší úsilí, ale chápu její pracovní vytížení. Marek je můj jediný vnuk, a proto se vždy budu věnovat tomu, aby se ve svém prostředí cítil dobře a nic nebránilo jeho rozvoji.
Autor: Tereza Hotovcová
