Střední škola pro mě byla každodenním peklem. V pubertě jsem nabrala nadbytečná kila, kterých jsem se nemohla zbavit a byla jsem tak terčem posměšků mých spolužáků. Najednou se ve mně probudila touha být štíhlá, ale nedokázala jsem sportovat ani změnit jídelníček. Zvracení můj problém na nějaký čas vyřešilo a já jsem začala získávat postavu snů. To jsem ale netušila, kolik věcí, vztahů a času budu muset pro své nové tělo obětovat. Když se teď ohlížím zpět, vím, že jsem se vysmívala smrti do tváře.
Kamarádka mě naučila, jak jíst a nepřibrat
Až do třetího ročníku na střední škole jsem byla celkem nenápadná. Kamarády jsem neměla a veškerý svůj čas jsem věnovala studiu. Komunikace s ostatními mi problém nedělala a občas jsem sklouzla ke krátké konverzaci. Nikdy mě ale žádný kluk nepozval na rande nebo jen ven, abychom se seznámili.
Vše se změnilo, když k nám z jiné školy ekonomického zaměření přešla nová spolužačka Šárka. Byla jednoduše nádherná. Měla pevná prsa a tak nádherně úzký pas. Kolektiv naší třídy ji mezi sebe nepřivítal moc přátelsky, a tak jsme nakonec skončily spolu v jedné lavici. Každým dnem jsme si byly blíž a já přímo hltala její rady, které se týkaly vzhledu. Jediné, co mě stále trápilo, byla moje váha. Ve slabé chvilce jsem se Šárce svěřila a ona se tvářila, jako bych jí právě prozradila úžasné tajemství. Hned měla s mým tělem plány a radila mi, že si můžu udržovat váhu jako ona. Její rada byla prostá, stačilo běžně jíst, a pak vše vyzvracet.
Znělo to šíleně, ale fungovalo to
Zdroj: 123RF.COM
Svědomí v mé hlavě mi stále říkalo, ať si s vyvoláváním zvracení nezahrávám, ale kila šla dolů, a to pro mě bylo významné. A co víc, šla dolů tak rychle, že jsem nestačila měnit šatník. Šárka nad mými pokroky žasla a doporučovala mi méně kalorické jídlo a další tipy pro štíhlou postavu. Okamžik zklamání přišel, když se ručička váhy na nějaký čas zastavila a odmítala mou váhu snížit. Občasné zvracení jsem musela provádět mnohem častěji, až se z toho stala rutina, která mě doprovázela po každém jídle. Začala jsem být unavená, podrážděná a nesvá. Na začátku se na mě kluci otáčeli a dávali mi plno komplimentů. Teď už jsem se jen potácela po ulici s kruhy pod očima, bez síly a energie. Pochvaly na mou novou podobu pomalu ustávaly a já jsem se rozhodla konat. Přestala jsem definitivně jíst a jediné jablko, které jsem za den snědla, jsem okamžitě vyzvracela.
Probudila jsem se v nemocnici
Moje nezodpovědné chování způsobilo, že jsem jednoho rána zkolabovala při cestě do školy. Probudila jsem se na nemocničním lůžku, kde vedle mě seděli rodiče s tak utrápeným výrazem, jako ještě nikdy. Nechápala jsem, co se mohlo stát. Pořád jsem měla před očima Šárky dokonalou postavu a říkala jsem si, jak to dělá, že je pořád tak zdravá a svěží. Nakonec se v nemocnici objevila i ona a pod nátlakem výčitek mých rodičů přiznala, že zkoušela zvracet jen jednou. Najednou mi bylo všechno líto. Věděla jsem, že k řešení budu potřebovat pomoc odborníka, protože jsem v tom byla až po uši. Ještě teď si občas pohrávám s myšlenkou zvracení, ale nakonec se svěřím svým rodičům, kteří tu pro mě vždycky jsou, a najdeme spolu lepší řešení. Sportujeme, jíme zdravě a já se začínám cítit lépe.
Autor: Tereza Hotovcová
