Záhada jediné vraždy na jižním pólu zůstává dodnes nevyřešená. Po výsledcích pitvy vypukla panika

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
Kusy letadla
Zdroj: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Ani po jedenadvaceti letech se vyšetřování záhadné vraždy mladého australského astrofyzika nedočkalo svého rozuzlení. 11. května 2000 Rodney Marks onemocněl. Měl horečku, stěžoval si na nevolnost a strašlivé bolesti žaludku. Několikrát navštívil staničního lékaře. Přesto byl do 36 hodin mrtvý.

Kdyby se astrofyzik tehdy nacházel ve své rodné zemi, možná by se mu dostalo potřebné lékařské péče, která by ho zachránila. Marks však v té době pobýval na americké výzkumné polární stanici Amundsen-Scott. Tedy v těsné blízkosti jižního zemského pólu na Antarktidě – na jednom z nejvzdálenějších míst na Zemi.

Když dvaatřicetiletý astrofyzik náhle zemřel, všichni lidé na stanici předpokládali, že šlo o přirozenou smrt. Podle místního lékaře šlo pravděpodobně o infarkt nebo mrtvici. Marksovo tělo bohužel v té době nemohlo být převezeno k dalšímu ohledání.

Jeho mrtvé tělo zůstalo na stanici ještě šest měsíců

Bylo nutné, aby bylo uchováváno ve skladu na polární stanici ještě další půlrok až do listopadu. Tehdy začalo antarktické jaro a mohly být opět obnoveny lety na polární stanici.

Tělo mrtvého Australana bylo poté převezeno do novozélandského Christchurch k pitvě. Národní vědecká nadace, která řídí veškerý americký výzkum na stanici, mezitím vydala prohlášení, ve kterém oznámila, že Marks zemřel přirozenou smrtí.

Po výsledcích pitvy vypukla panika

Pitva však přinesla šokující objev. Ten odstartoval rozsáhlé vyšetřování, které stále probíhá a již od svého počátku je zahalené kontroverzí. Rodney Marks byl otráven metanolem.

Ani čas, který proběhl mezi jeho smrtí a možností provést pitvu, neskryl fakt, že Marks nezemřel přirozeně. Podle pitvy musel požít asi 150 mililitrů metanolu. Ten byl na stanici v Antarktidě používán k čištění vědeckého vybavení. Jde o jemně sladkou, bezbarvou a již od malého množství velmi toxickou tekutinu. Tedy již smrtelná dávka může být snadno vpravena někomu do pití, aniž by to zjistil.

Vyšetřovatelům tak zůstal omezený počet možností, jak mohl Marks zemřít. Buď šlo o sebevraždu, nehodu, nebo vraždu. Samotné vyšetřování odhalilo řadu protichůdných stop. Marks měl na pažích stopy po jehlách, ale v těle neměl žádné nelegální drogy. Také se o něm všeobecně vědělo, že rád pije.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený What A Way To Go (@whatawaypod)

O nehodu nešlo

V úvahu přicházela možnost, že by se mohl snažit vyrobit vlastní alkohol a k otravě došlo náhodou. To však nebylo třeba, neboť na stanici je alkohol snadno dostupný všem a jsou ho značné zásoby, jak zdůraznil hlavní vyšetřovatel případu Grant Wormald z novozélandské policie. Navíc byl Marks zkušený pijan, který nebezpečí pití podomácku vyrobených lihovin znal.

Sebevražda byla také vyloučena

Někteří vyšetřovatelé navrhli, že Marks, poháněný alkoholem a osamělostí v antarktické tundře, mohl požít metanol záměrně. Ve snaze spáchat sebevraždu. Při rozhovoru s několika Marksovými kolegy vědci a staničním doktorem však bylo i toto vyloučeno. Marksova panika ve chvíli, kdy náhle onemocněl, rozhodně nebyla předstíraná.

Navíc neměl důvod ukončit svůj život. Na základně byl se svojí přítelkyní, kterou si chtěl vzít. Neměl žádné finanční problémy a usiloval o dokončení významného akademického díla.

Byl zde jako výzkumný pracovník Smithsonian Astrophysical Observatory a pracoval na projektu antarktického submilimetrového teleskopu. Navíc, když se na tento projekt přihlásil, byl již obeznámen s obtížnostmi života na vzdálené Antarktidě, jelikož zde už před dvěma roky pracoval.

Jediné vysvětlení, které zbývá, je vražda

Pokud se tedy Marks neotrávil sám, jeho kolegové zřejmě přes půl roku sdíleli svůj dočasný domov s vrahem. Někdo musel vědomě podstrčit Rodneymu Marksovi smrtelnou dávku metanolu. Protože na základně v té době žilo pouze 49 dalších lidí, zdálo se, že okruh podezřelých není tak velký a zjistit, jak a proč Marks zemřel, by nemuselo být tak složité.

Spory s Američany

Jenže novozélandští vyšetřovatelé narazili na neochotu Američanů a spolupráce vázla. Území, na kterém je stanice Amundsen-Scott postavena, je již dlouho zdrojem sporů mezi Novým Zélandem a USA. Ačkoli je základna americká a většina pracovníků zde jsou Američané, pozemek si nárokuje Nový Zéland. Kvůli tomu zde byly rozbroje již dříve, během vyšetřování se spory vyostřily.

Snaha novozélandských vyšetřovatelů získat informace o vědcích, kteří zde v tomto období pobývali, byla marná. USA v této věci odmítly vyšetřování pomáhat a namísto toho vedly své vlastní vyšetřování. To s novozélandskou policií samozřejmě nesdíleli. Dodnes nikdo neví, kolik toho Spojené státy dokázaly zjistit. Informace odmítají zveřejnit.

Seznam všech, kteří se v inkriminovanou dobu na stanici nacházeli, novozélandští vyšetřovatelé získali nakonec díky internetu sami. Všech 49 pracovníků obeslali dotazníky. Obdrželi pouze 13 odpovědí. Bylo jasné, že ostatní s nimi vůbec mluvit nechtěli.

Hlavní detektiv Wormald pro novozélandský tisk vyjádřil své podezření: „Spousta oslovených si jistě radši rozmyslela nás kontaktovat, protože se báli, že o svou práci přijdou.“ Americké úřady, které základnu provozují, zkrátka postavily zeď mlčení.

O případu psala média jako o „první vraždě na jižním pólu“

Záhada smrti Rodneyho Markse stále pokračuje, protože Wormaldovo vyšetřování nebylo nikdy uzavřeno. Pravděpodobnost nalezení jakýchkoli nových informací z jednoho z nejodlehlejších míst na Zemi je však nízká. Smrt Rodneyho Markse proto zůstává jedinou nevyřešenou vraždou na jižním pólu.

Nejosamělejší místo na světě

Roli v jeho smrti mohlo sehrát samotné prostředí. „Jste daleko od domova. Jste daleko od lidí, kteří tvoří vaši běžnou sociální síť. Jste izolováni se skupinou lidí, které jste si nevybrali,“ řekl pro Mental Floss Peter Suedfeld, psycholog z University of British Columbia, který studoval účinky antarktické izolace na mysl.

„Kvůli prostředí jsou lidé podrážděnější, citlivější a možná se rychleji naštvou kvůli něčemu, co by běžně neřešili,“ dodává Suedfeld. „Myslím, že je fascinující, že v Antarktidě dosud nebylo více násilí.“

Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, theguardian.com, mentalfloss.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články