Na mateřské dovolené stráví žena obvykle i několik let. Vrátit se do pracovního procesu po takové době je stres sám o sobě, přinášející spoustu pochybností o sobě i svých schopnostech.
Jitka před mateřskou dovolenou pracovala ve velké marketingové agentuře. Běžně komunikovala s klienty anglicky, německy i francouzsky, sledovala trendy v oboru, jezdila na školení. Práce ji bavila, ale zároveň zabírala veškerý její čas. Založení rodiny tak bylo velkou změnou v jejím životě.
Mateřskou dovolenou jsem si užívala
Než jsem poprvé otěhotněla, nerozuměla jsem tomu, jak může někdo trávit mateřskou dovolenou jen péčí o děti.
Měla jsem seznam knih, které jsem si plánovala přečíst, vytipované online kurzy a webináře, které jsem chtěla shlédnout. A samozřejmě jasnou představu o tom, že se do práce alespoň na částečný úvazek vrátím hned, jak to jen trochu půjde.
Realita mě rychle vyvedla z omylu. První měsíce dcerka špatně spala, trápily jsme se s kojením a já jsem myšlenky na práci rychle pustila z hlavy.
Brzo jsem si ale na novou roli zvykla, a když se stabilizovala situace a malá začala lépe spát, užívala jsem si každý den být máma na plný úvazek.
Druhá dcera se narodila velmi brzy po té první a já jsem si na svoje seznamy knih a kurzů už ani nevzpomněla.
Návrat do práce mě děsil
Čas byl ale nekompromisní a brzy jsem musela přemýšlet o tom, co budu dělat, až mi skončí i poslední rok rodičovské dovolené.
Dolehl na mě strach a nedůvěra v sebe sama – měla jsem pocit, že si nepamatuji vůbec nic z toho, co jsem dřív uměla. O plynulé konverzaci ve francouzštině nebo němčině jsem si mohla nechat zdát, a jaká je aktuální situace a co teď právě „frčí”, jsem samozřejmě netušila.
S třesoucím se srdcem jsem nakonec zvedla telefon a domluvila se svojí bývalou šéfovou, kdy se do práce vrátím.
Podpora přišla v nečekané podobě
Když už chyběl poslední týden, vynořila se u nás doma moje kamarádka a kolegyně Alena. Tvářila se tajemně a říkala, že mi nese něco, co mi s návratem do práce pomůže.
V krabici, kterou donesla s sebou, byl šátek od firmy Freli. Líbil se mi a měl opravdu nádherné balení, ale moc jsem nechápala, čemu má pomoci?
Alena mi se skálopevnou jistotou tvrdila, že šátek vyladí mě i situaci v práci prostě do pohody, protože umí pracovat stejně jako jeho autorky s energií.
Byla jsem zoufalá, takže jsem Aleně odkývala všechno, ačkoliv jsem tomu vůbec nerozuměla. Jestli mi něco mělo pomoci, tak to prostě potřebuji!
Šátek byl opravdu nádherný. Měl vínovou barvu, kombinovanou s vínovou krajkou, kouskem béžové hebké látky a cípem něčeho, co vypadlo jako abstraktní obraz.
Alena mi ho položila kolem ramen a já měla pocit, že mě někdo objal. Byl tak měkký a příjemný, že se mi ho vůbec nechtělo sundávat.
První den v práci byl trapas
Ráno odvezl děti do školky manžel a já vyrazila směrem ke známé budově. Šátek jsem měla samozřejmě na sobě – obmotala jsem si ho kolem krku i brady tak, abych se cítila dobře. Sotva jsem ale vstoupila do kanceláře šéfové, polilo mě horko.
„Vy jste nemocná, Jitko?” zeptala se mě přísně. Vykoktala jsem něco tom, že ne, rychle jsem podepsala všechny papíry a spěchala do svojí kanceláře.
Když mě uviděla Alena, s kterou jsem kancelář sdílela, vyprskla smíchy. Vysvětlila mi, že stačí, když si šátek nechám jen volně uvázaný, nebo dokonce odložený v kabelce.
Stačí prý, když si na něj vzpomenu. Já jsem ale měla pocit, že jsem takhle aspoň trochu v bezpečí. Nevnímala jsem tolik pochyby o tom, jestli to v práci zvládnu, a připadala jsem si silnější. Nesundala jsem ho celý den.
Stačilo si vzpomenout
Druhý den ráno nastal u nás doma ten správný zmatek. Dcery musely do školky, manžel spěchal na ranní jednání, a odvoz tak zbyl na mě.
Chvátala jsem tak, že až když jsem vystupovala z auta na parkovišti u práce, uvědomila jsem si, že jsem svůj šátek nechala doma.
Najednou byly zase zpět moje pochybnosti, strach a nervozita. V kanceláři jsem všechno řekla Aleně, která mi znovu připomněla to, co říkala už včera.
Čekal mě důležitý hovor, a tak jsem se rozhodla to vyzkoušet. Myslela jsem na šátek, představovala si v duchu jeho barvy a pocit, který jsem cítila, když jsem si ho vzala na sebe.
Najednou jsem si opravdu připadala klidnější. Dokázala jsem vzít do ruky sluchátko a vyřídit hovor s německým klientem bez nejmenších problémů. Alenin úsměv mi nemohl uniknout.
Od té doby s sebou nosím šátek do práce skoro pořád. Připomíná mi, že zvládnu všechno, co mě tam čeká, jak říká Alena, a navíc je perfektní doplněk.
A když náhodou zůstane doma, už nemám strach. Dobře znám ten pocit, který mi dává a díky němu zase umím vnímat svojí sebedůvěru.
Autor: redakce
