Jedním z nejvíce fascinujících mučicích nástrojů všech dob byla takzvaná železná panna. Dodnes je vystavována v muzeích mučicích nástrojů i na hradech v hladomornách. Dle historiků se jedná o mýtus, který se v době temna neužíval a dnes je jen lákadlem pro turisty. Relativně nedávno však byly nalezeny důkazy o tom, že panna byla skutečně používána, ovšem ne ve středověku, nýbrž na konci 20. století.
Pokud skutečně existovala, byla železná panna jedním z nejhorších mučicích nástrojů. Jednalo se o kovovou nebo dřevěnou rakev s kovovými hroty na vnitřních stranách.
Existovaly dva typy – ten první člověka pouze uvěznil a hroty se do něj přímo nezabodly, pouze jej udržovaly vzhůru. Druhý typ byl drastičtější. Při zavírání víka se totiž do člověka začaly hroty pomalu zarývat, až jej probodly tak, že oběť pomalu vykrvácela.
Pravda, nebo jen romantický mýtus?
O existenci železné panny se toho napsalo už hodně. Podle některých zpráv byla první taková panna konstruována už v antice, nejvíc se ale měla používat ve středověku. Dle historiků se však dohledalo jen několik málo dokladů o tom, že by taková panna skutečně existovala.
Nejznámějším dokladem o její existenci je zpráva německého historika Johanna Philippa Siebenkeese, který na konci 18. století psal, že tento nástroj byl použit k popravě norimberského padělatele mincí v roce 1515.
Historici však nedohledali jedinou další zprávu o této popravě, proto mezi nimi panuje přesvědčení, že Siebenkees se jen nechal strhnout svými romantickými představami o době temna a existenci železné panny dále vyvracejí.
Železné panny dnes vystavované jsou novodobými konstrukcemi, které byly vytvořeny podle všeobecného povědomí, jak taková panna měla vypadat. Nejznámější železná panna byla údajně umístěna v Norimberku. Jednalo se o dřevěnou železnou pannu s hlavou Panny Marie.
Učarovala i synovi Saddáma Husajna, pomáhala mu trestat neúspěšné sportovce
Ačkoli z výše uvedeného vyplývá, že železná panna byla spíš jen romantickým mýtem, který podporuje tezi, že středověk byl dobou temna, kdy se užívaly nejrůznější mučicí techniky, mýtus se zřejmě nakonec stal pravdou.
V roce 2003 totiž média informovala, že v komplexu Iráckého olympijského výboru byla taková panna nalezena, a dokonce byla i často užívaná. Hroty údajně byly hodně opotřebované a byly nalezeny i stopy krve.
Výboru tehdy předsedal Udaj Husajn, syn iráckého diktátora Saddáma Husajna.
Udaj měl do panny údajně zavírat neúspěšné atlety a fotbalisty, kteří správně nereprezentují svoji zem. Panna prý nebyla jediným způsobem, jak neúspěšné sportovce, kteří ho zklamali, trestal. Pokud ji však opravdu používal, byl možná sadističtější než jeho otec.
Autor: Gabriela Kibicová
