Ravensbrück. Koncentrační tábor pro ženy na severu Německa. Místo, kde se za druhé světové války odehrávaly hrůzné experimenty s lidským zdravím a důstojností. Co se v něm skutečně odehrávalo?
Mezi vězeňkyněmi v Ravensbrücku byla i smetánka evropských žen. Společenské postavení ale za zdmi tábora nic neznamenalo.
Nechvalně se totiž proslavil různými pokusy na ženách, většinou Polkách, jež se vyznačovaly nesmírnou krutostí.
Lámali jim kosti a cíleně je nakazili infekcí
Léky proti infekci třeba v táboře testovali tak, že vězeňkyně schválně zranili a do rány jim injekcí vpravili zdroj nákazy.
Výsledkem tohoto jednání bylo buď trvalé zranění, nebo smrt dotyčné.
Také na nich Němci zkoumali regeneraci svalů a kostí. Kosti ženám lámali i rozřezávali, takže pak trpěly nesnesitelnou bolestí.
Zpět jim je spojovali za pomoci různých materiálů a čekali, zda správně srostou.
Lékaři, kteří tyto nelidské pokusy prováděli, se je dokonce jali prezentovat na konferenci v Berlíně. Nikdo z přítomných tyto kruté experimenty raději nezpochybnil.
Chyběla jim odvaha, když viděli, jak násilní jejich kolegové umí být.
Ne všechny ženy se však smířily s tím, že se promění v pokusné králíky, a lékaře před úkonem napadly.
Stráže a dozorci je pak museli zpacifikovat, aby jim byly po vůli.
Některé ženy cíleně sabotovaly výrobu munice
Do Ravensbrücku byla deportována i Neus Catalá, žena, která hrála významnou roli v protifašistickém odboji.
Protože byla shledána jako žena schopná práce, byla později převezena do muniční továrny v Hollescheinu.
Zde společně s dalšími dělnicemi sabotovala výrobu zbraní.
Vyrobily miliony vadných střel a tisíce granátů, které byly v podstatě nepoužitelné.
Přidávaly do nich rozdrcené brouky či vlastní sliny, zkrátka vše, co je napadlo a co by mohlo zneškodnit tento materiál, aniž by si toho někdo všiml.
Našli si tedy svůj vlastní, tichý způsob, jak válku sabotovat.
Autor: Šárka Blahoňovská
