Romana Pauluse a jeho ženu spojilo dohromady jídlo a vášeň k němu. Jejich dětem ve školní jídelně moc nechutná

Která žena by si doma nepřála mít proslaveného šéfkuchaře? Manželka Romana Pauluse má to štěstí, že je ženou držitele prestižního gastronomického ocenění – michelinské hvězdy. Ona sama nicméně pracuje ve stejném oboru, v kuchyni se tak střídají. To, že si doma pomáhají s vařením, není jediný důvod, proč jim to ve vztahu tak klape.

„Spojilo nás jídlo a vášeň k němu,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Romanova manželka Petra. Tehdy začala docházet na praxi do hotelu, kde Paulus pracoval jako šéfkuchař. A právě tam přeskočila jiskra.

Ideální cesta k seznámení

Podle Romana je seznámení v práci pro zaměstnance v gastronomii jedinou správnou cestou, jak si někoho najít. Nikdo jiný než člověk z oboru totiž podle jeho slov nemá možnost pochopit, jak tito lidé fungují.

„Všechno je obráceně. Když se lidé veselí, tak my jsme v práci. Když je víkend, tak my jsme v práci. Když jsou Vánoce, tak jsme v práci. Takže je potřeba, aby ten partner tomuhle rozuměl,“ vysvětluje.

Šťastná rodina

Kromě práce spojuje Romana s Petrou také rodina. Mají spolu děti, o které se skvěle zvládají starat i přesto, že mají program poměrně plný.

Roman u toho navíc své ženě stíhá projevovat lásku na sociálních sítích. Jedním z důležitých receptů na spokojený život je pak podle jeho slov objímání.

„My se prostě máme rádi. Neděláme z komára velblouda, děláme si ze sebe srandu a užíváme si to, že ve zdraví můžeme žít hezký život, a snažíme si to i připomínat. Taky se velice často objímáme,“ řekl v rozhovoru pro Aha!

Zda půjdou děti ve šlépějích svých rodičů, to zatím podle dvojice není jasné. Roman ale přiznává, že jeho syn se o vaření zajímá. Na internetu si hledá recepty, a dokonce tatínkovi někdy radí.

„Děti milují maso. Zařazujeme ale na jídelníček i hodně zeleniny a ovoce,“ doplňuje Petra.

Podle jejích slov jsou možná děti z domu trochu rozmazlené a ve školní jídelně jim potom příliš nechutná.

Zdroj: Aha!, Český rozhlas, Jíme to

Autor: Šárka Cvrkalová