Felixe Holzmanna znali lidé jako vysmátého muže s kloboukem a kulatými brýlemi, který bavil davy. Byl proslulý pro scénky, ve kterých ztvárnil role natvrdlých mužů s dlouhým vedením. Ačkoli sám rozdával úsměvy do všech stran a davy ho pro jeho humor milovaly, ve skutečnosti ho sžíralo velké tajemství.
Až po jeho smrti v roce 2002 se veřejnost dozvěděla, že během druhé světové války sloužil Holzmann u nacistického wehrmachtu. Celý život se toto tajemství pokoušel ututlat, což se mu také dlouho dařilo. Nakonec ale pravda vyšla najevo.
U námořního dělostřelectva
Jako malý chlapec prý Holzmann utekl do cirkusu, kde sledoval schovaný pod lavicí dění v něm. Miloval humor a vše, co se týkalo zábavy.
I proto se po válce stal hvězdou ochotnického souboru v Litoměřicích. O tom, co bylo předtím, se ale dlouho nevědělo, píše iDNES.
Holzmannův dobrý kamarád Jiří Suchý slíbil, že o jeho minulosti pomlčí. Až po jeho smrti podlehl naléhání novináře Tomáše Poláčka a řekl světu pravdu, uvádí Aha!
Hned na začátku války byl Holzmann odveden do wehrmachtu. Tam sloužil u námořního dělostřelectva jako neozbrojený pozorovatel. Hrdý na to nikdy nebyl. Během války byl zajat a skončil v sovětském gulagu.
Vítaná terapie
V gulagu prožil Felix Holzmann mrazivé noci, při kterých trpěl a bál se o svůj život. Také si prošel velmi náročnou fyzickou prací. Nakonec byl jako zázrakem propuštěn a dostal se až na československou hranici.
Když zatelefonoval domů, jeho rodina, která ho považovala za dávno ztraceného, zajásala. Holzmann se tak nakonec dostal domů a začal se věnovat tomu, po čem vždy toužil: vystupování před lidmi a bavení davů.
Bylo to pro něho jako terapie. Skutky, které během 2. světové války provedl, mohl odčinit tím, že přinášel lidem na tvář úsměvy.
A tak se pokusil své tajemství ututlat a nikdy o něm nikomu nepovědět. Dlouhé roky tak byl považován jen za baviče, o jehož minulosti se toho příliš neví.
Autor: Šárka Cvrkalová
