Jana (52): Celá ulice se manželovi posmívá kvůli jediné hloupé chybě. S rodinou se odstěhujeme

Celé roky bydlela Jana společně s manželem a dětmi v domě na vesnici. Nikdy si nemyslela, že budou muset své oblíbené obydlí opustit, jenomže dnes už ví, že jinak to nepůjde. Jejich rodina se totiž ve vesnici stala terčem posměchu.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Posmívají se především Janinu manželovi, který udělal hloupou chybu, a platí za ni, kdykoli vyjde z domu na ulici. Jenomže hanbu s ním prožívá celá rodina, a tak se po několika měsících rozmýšlení konečně rozhodli opustit vesnici a odstěhovat se na druhý konec republiky.

V opilosti vždy tropil hlouposti, tohle ale bylo příliš

„Můj manžel příliš nepije. Jednou nebo dvakrát do roka si dá pár skleniček a stačí to k tomu, aby zpíval, tančil a druhý den si nic z toho nepamatoval. Nemám mu to za zlé, každý se někdy potřebuje uvolnit,“ vysvětluje čtenářka.

„Na mnoho jeho výstupů se ve vesnici vzpomínalo se smíchem a obvykle bylo po pár dnech vše zapomenuto. Před několika měsíci se u nás ve vesnici pořádaly slavnosti, na kterých se můj muž opil. Tehdy ale předvedl víc než jen tanec a zpěv.“

Jana popisuje, že odešla ze slavností domů dřív. Požádala pár kamarádů, aby na jejího muže dali pozor a přivedli ho později domů. „Jenže jsem netušila, v jakém stavu přijdou,“ dodává.

Dva kamarádi přivedli jejího muže domů asi ve dvě v noci. Oba byli značně podnapilí, ale dokázali Janě popsat, že její muž běhal nahý od jedné ženy ke druhé. „Prý je zval, aby se s ním pomilovaly. Domů mi ho přivedli jen v kabátu přes jeho nahé tělo, nevěřila jsem svým očím.“

Druhý den si nic nepamatoval. Já mu brzy odpustila, vesničané nikoli

Jana byla samozřejmě na manžela naštvaná. On druhý den ráno netušil, jak se dostal domů ani co se stalo. „Když jsem mu to vyprávěla, nevěřil mi. Ale jelikož jsem byla poměrně dost naštvaná, došlo mu, že si legraci nedělám,“ dodává.

Po pár dnech Jana svému muži odpustila. Byl opilý, všechno, co dělal, bylo jen a jen alkoholem, navíc se jí několikrát omluvil a snažil se svou chybu odčinit. Jenomže ve vesnici je jejich rodina pro smích i nadále.

„Mému muži se kamarádi smějí, nikdo ho v ničem nebere vážně, já jsem žena od rány, proto se raději v mojí přítomnosti snaží nevtipkovat, ale i tak občas někomu nějaké to slovo ujede. Jsem z toho znechucená a nevím, jak tu dál žít se vší tou ostudou.“

A tak se nakonec po několika měsících, když ani po dlouhé době posměch vesničanů neustal, rozhodla rodina odstěhovat. „Je nám líto to tu opouštět, možná se to někomu zdá kvůli takovému nesmyslu jako hloupost, ale věřte mi, zvážili jsme to důkladně. Jinak to zkrátka nejde,“ říká Jana závěrem svého příběhu.

Autor: Šárka Cvrkalová