Donedávna byl Pavel přesvědčen, že je Jitka milý člověk, který pomáhá zvířatům. Ve svém neoficiálním útulku měla desítky koček a několik zatoulaných psů, kterým hledala nový domov. On jí nosil peníze a snažil se pro mazlíčky udělat maximum.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Byli jsme spolu půl roku. Nezačali jsme spolu ani bydlet. Měl jsem pocit, že je v jádru dobrý člověk, protože pomáhá zatoulaným zvířátkům. Pak jsem ale viděl, jak je bije a týrá hlady.“
Byla dokonalá, mohl jsem tušit, že to má háček
Andrea byla podle Pavla krásná, s perfektní postavou, navíc chytrá a vzdělaná. „Pracovala z domu, aby se mohla neustále starat o svůj útulek, který provozovala. Ani vlastně nevím, jak to měla s právy. Říkala, že má všechno domluvené na obci, že je to povolené. Ale kdo dnes ví, jak to vlastně bylo.“
Pavel byl do Andrei zamilovaný dlouho. Pomáhal jí s krmením zvířat, která někde našla, často jí dokonce nějakou zatoulanou kočku donesl. „Sháněla domov zvířatům, která někdo opustil. Tvrdila mi, že s nimi jezdí na veterinu. Když jsem s ní začal chodit, zjistila, že jí rád přispěju nějaké peníze.“
A právě protože Pavel sdílel její lásku ke zvířatům a dával peníze na veterináře, začala ho brát Andrea ke zvířatům stále častěji. „Dřív mi tvrdila, že to není bezpečné, protože jsou plachá a bojí se. Ale když jsem jí už poněkolikáté dával tisícovku na nemocného psa, chtěl jsem ho i vidět.“
Pavla překvapilo, v jak malých kotcích Andrea zvířata má. „Byly v klecích o rozměrech sotva takových, že se tam vešly. Kočky byly na volno, ale psů měla sedm a všechny zavřené. Tvrdila mi, že podle vyhlášky to tak být může. Ale já jí nevěřil a dobře jsem udělal.
Zjistil jsem, že zvířata bije a týrá. Veterináře potřebují často kvůli ní
Pavlovi brzy došlo, jak se věci ve skutečnosti mají. „Pes, který byl jeden den v pořádku, měl druhý den rozraženou hlavu a nemocné oko. Tvrdila mi, že ho tak už našla, ale já si dobře pamatoval, že jsem ho předchozí den hladil a zvíře bylo v pořádku,“ vypráví Pavel.
Čím častěji s Andreou byl, tím více si všímal, že ke zvířatům vlastně nemá city. „Mluvila o nich jako o věcech. Chtěla se jich zbavit, říkala, že jsou hlučná a dělají jí starosti. Když jsem se jí ptal, proč se o ně tedy stará, neznala odpověď.“
Pavel několikrát přistihl Andreu, jak na zvířata křičí, nebo je dokonce bije. „Malé klece a její agresivní chování jsem nakonec musel nahlásit. Vím, že Andrea platila jakousi vysokou pokutu a zvířata jí byla odebrána. Ale rozešel jsem se ní, takže podrobnosti neznám.“
Něco ze vztahu ale Pavlovi přesto zůstalo. Po jeho ukončení zašel do útulku a vyzvedl si psa, který byl velmi podobný jednomu, kterého Andrea chovala. „Má sice jen jedno oko, protože k němu byli lidé krutí, ale mám ho rád. Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych jakékoli zvíře týral.“
Autor: Šárka Cvrkalová
