Už jako malá si Martina představovala, jak si jednou vezme dokonalého muže. Když si ve třiceti konečně našla přítele, se kterým se po dvou letech sestěhovala a otěhotněla s ním, nemohla se dočkat, až ji požádá o ruku. Když to udělal, hned řekla ano.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Na ten moment jsem se těšila celý život. Po nocích jsem snila o tom, jak to bude romantické a jak potom prožijeme šťastný život. Jenomže pravda je, že žádost o ruku byla to poslední hezké a romantické, co pro mě můj muž udělal.“
Udělal pro mě první poslední. Věřila sem, že je ten pravý
Ve zprávě, kterou nám čtenářka poslala, se svěřuje, že na začátku vztahu byl Vojta skutečně mužem jejích snů. Byl pozorný, milý, vtipný. Navíc dobře vypadal, a kamarádky jí ho prý dokonce záviděly.
„Nechtěla jsem nic uspěchat. Zdál se mi až moc dokonalý. On to chápal, a tak jsme náš vztah budovali velmi pomalu. Po třech letech mi ale bylo jasné, že s ním chci skutečně být. Sestěhovali jsme se a začali přemýšlet o společné budoucnosti.“
Když Martina otěhotněla, ona i Vojta měli z novinky obrovskou radost. „Nebylo to sice plánované, ale rodinu jsme jednou chtěli, takže jsme se jen museli přizpůsobit,“ říká. „Vojtovi navíc došlo, že se stane otcem rodiny, a chtěl, aby byla rodina opravdu kompletní. Proto mě požádal o ruku.“
Martina žádost tak trochu čekala, ale přesto, když ji doma překvapil s večeří a květinou, plakala štěstím. „Byl to ten nejhezčí den mého života. Chtěla jsem s ním být tehdy napořád. Vysnila jsem si dokonalý vztah, tak jako spousta žen. Jenže žádost o ruku byla koncem romantiky.“
Nevím, co se změnilo. Už si nerozumíme a já s ním nechci být
Po porodu si Martina Vojtu vzala. „Během těhotenství jsem byla neustále nervní, a on navíc stresoval se zařizováním dětského pokojíčku, který se rozhodl sám zrekonstruovat. Takže jsme se občas pohádali, ale myslela jsem, že je to kvůli malému,“ vysvětluje.
Jenomže i když pak oba u oltáře řekli své ano, už po několika měsících bylo jasné, že ve vztahu je něco špatně. „Najednou jsme si přestali rozumět. On se raději bavil venku s přáteli, já se starala o syna a vůbec jsem se netěšila, až se vrátí domů.“
Vojta podle Martiny přestal být najednou tím dokonalým mužem, kterého kdysi znala. „Neprojevuje o mě zájem, k dítěti se skoro nedostane, protože tráví čas jinak, podle svých představ. Nevím, co se přesně stalo, ale už ho asi nemiluji. A mám pocit, že ani on mě.“
Martina teď neví, co má dělat. „Splnila jsem si sen, který má skoro každá žena. Ale teď mám rodinu a nevím, co bych měla dělat dál. Být ve vztahu, který je nešťastný, nebo se synem odejít a připravit ho o otce?“
Autor: Šárka Cvrkalová
