Existuje něco mezi nebem a zemí? Obligátní otázka, na kterou rádi vzpomínáme, když by se nám zásah takových sil víc než hodil, a které se vysmíváme, když nám zrovna vhod není. Ať je to, jak chce, o pořádná překvapení a neobvyklé náhody někdy prostě není nouze.
Klára je racionální mladá žena, která se dobře baví zápalem svojí nejlepší kamarádky Terezy pro duchovno. V jednom pytli s nálepkou „ezoterika“ a s hlubokým nezájmem tak končily všechny knihy, které jí Tereza tak trochu vnucuje, i všechno ostatní, čím se jí ke svému koníčku snaží přivést také. Nakonec ale přece jen povolila. Přečtěte si proč.
Ty prostě blázníš!
Tereza je moje kolegyně a nejlepší kamarádka. Sedíme spolu v kanceláři už tolik let, že si ani jedna nedokážeme představit, jaké to bylo dřív.
Mám ji moc ráda. Vždycky byla taková víla, drobná, štíhlá, lehkonohá a věčně rozesmátá. Život ji bavil, i když k ní nebyl právě nejlaskavější. Nějak záhadně z něj dokázala pokaždé vytřískat to nejlepší a byla mi v tom velkým vzorem.
Jenom na jedné věci jsme se prostě nemohly shodnout. Terka je velká fanynka něčeho, čemu říká osobní rozvoj. Poslední roky přečetla haldu knih, které se mi nenápadně nebo i nápadně snažila půjčovat, navštěvovala přednášky nebo alespoň sledovala spoustu videí, která mě trochu děsila. Pádný argument byl, že jsem s ní nikdy žádné nedokoukala dál než do pěti minut, ale pro mě to bylo všechno prostě stejné – bláznivá ezoterika, které jsem nerozuměla a rozumět nechtěla.
Jak to dělá?
Jenže čas plynul a Terka, která se do osobního rozvoje, jak tomu pořád říkala, opřela opravdu ze všech sil, se měnila. Neuvěřila bych, že z někoho, jako je ona, může být člověk ještě spokojenější, šťastnější a nadšenější, ale Terka to dokázala. Našla si nového partnera, nový byt, v práci si postupně zařídila povýšení a opravdu luxusní zvýšení platu.
A já se častěji a častěji přistihla u závistivých myšlenek, jak to ta holka jenom dělá. Několikrát mě napadlo, že se z těch svých knih a videí konečně naučila čarovat, ale vypadala pořád normálně. Žádná peříčka, amulety, zaříkávadla nebo rituály. Terka byla pořád stejně milá a normální jako dřív, chodila se mnou na víno i kávu a dokázala hodiny rozjímat nad módními trendy.
Asi před tím neuteču
Když se blížily moje narozeniny, začala jsem tušit, že Terka něco plánuje. Samozřejmě jsem se nespletla, v den D se v kanceláři objevila s obrovskou krabicí. Hlavou mi v tu chvíli projelo snad milion představ o tom, co mi koupila. Viděla jsem v duchu snad i čarodějnický kotlík, ale o to víc mi obsah krabice vyrazil dech. Uvnitř byl slon.
Tedy polštářek ve tvaru slona, o kterém mi Tereza tvrdila, že je kouzelný. Měl na sobě logo Freli, v chobotu držel srdíčko, na hlavě měl korunku a na zádech křídla. U slona bylo přiložené povídání, kde jsem se dočetla o metodě JIH. Tohle už jsem od Terky slyšela. I teď stála vedle mě a vysvětlovala mi, že je to slon, který vyladí energii mého života a že na tom není vůbec nic divného ani ezoterického. Ba právě naopak, prostě jen ta nejlepší energie, bez zbytečného balastu, za který i ona ezoterii považuje.
Šla mi z toho hlava kolem a to ještě nebylo všechno. Terka věděla, jak mě trápí, že nemám partnera, ale nevěděla, jak moc mi chybí rodina. Dlouho jsem toužila po miminku, ale kde vzít mimino, když chlap je v nedohlednu? U slona bylo ale přiložené poselství, kde mě jeho autorky laskavě a opravdu láskyplně ubezpečovaly, že se o mě můj život prostě postará.
Anděl strážný v batohu
Slon se mi líbil, vypadal opravdu krásně, ale pořád jsem zkrátka nepřipustila, že to všechno funguje. Původně jsem ho chtěla nechat v kanceláři, ale Terky pohled něco takového vůbec nepřipouštěl. Nakonec jsem ho tedy napěchovala do batohu, který jsem nosila na zádech – malý městský kožený batůžek, akorát tak elegantní a snad dost velký, abych si neuřízla ostudu, kdybych pochodovala po firmě se slonem v rukou. Neřekla jsem nahlas, že mám samozřejmě na zřeteli hlavně jednoho muže z ostrahy, po kterém jsem pokukovala už dlouho a který, jak se mi zdálo, mě chtěl také oslovit. Nikdy na to sice nedošlo, ale nemohla jsem riskovat, že bych kvůli slonovi o tuhle možnosti přišla. Jenže nakonec bylo všechno naopak.
Když jsem odcházela, byla jsem už na patře poslední. Zamkla jsem kancelář a pomalu odcházela pryč, když se za mnou ozval povědomý hlas. Můj bože, to je on! „Slečno, něco vám kouká!“ zahlaholil vesele a já zpanikařila. Rychle jsem kontrolovala, kde mám shrnutou sukni nebo silonky a horečně jsem přemýšlela, jaké kalhotky mám na sobě a jak moc velká tak bude moje ostuda. Kdyby můj idol viděl moje bombarďáky s MickeyMousem, bylo by po nadějích, tím jsem si byla jistá. „Kouká vám srdíčko,“ smál se dál a cvrnkl do sloního chobotu, který vyčuhoval z mého batohu. Zakoktala jsem něco o dárku k narozeninám a pan Dokonalý zbystřil. „Tak to ale konečně musím dotáhnout to, co chci udělat už dávno! Půjdete se mnou na kávu?“ řekl tak zdvořile a tak samozřejmě, že jsem jen zalapala po dechu. Souhlasila jsem okamžitě a v duchu jsem se musela smát. Kouzelný slon od Freli a Terka měli prostě pravdu.
Autor: redakce
