Začalo to sympatickou rolí upovídaného čerta Luciuse a došlo až k největšímu záporákovi v seriálu Nemocnice na kraji města. Ani jejich představitel, kterým byl významný český herec Josef Vinklář, neměl pověst klaďase. Jak se k herectví dostal a proč ho kolegové moc nemuseli?
Známý herec se narodil v roce 1930 v malé vesničce Podůlší. Život v Českém ráji se ale málem stal tragickým, protože jim vyhořel dům.
Nešťastná náhoda ho s celou rodinou přesunula do Prahy na Smíchov. Za války to jeho rodina neměla jednoduché, protože tatínek byl coby předválečný člen KSČ vězněn.
Po absolvování jednoletého učebního oboru se Vinklář začal angažovat v herectví.
Nejdříve však působil v Dismanově rozhlasovém souboru, kde začínali i jiní slavní herci.
Odtud se přesunul na divadelní prkna a v roce 1946 získal díky kamarádství s Janou Štěpánkovou svou první roli ve filmu Nezbedný bakalář.
Role záporáků mu šly nejen na filmovém plátně
Jako elegantní čert Lucius v pohádce Hrátky s čertem dokonce přesvědčil Alenu Vránovou, aby se kvůli ženichovi upsala peklu.
Josefu Vinkláři tyto role seděly, což se potvrdilo i v dalších filmech a seriálech.
Zdroj: Václav Jirsa / Právo / Profimedia
Vůbec nejznámější postavou je doktor Cvach ze seriálu Nemocnice na kraji města. Většina národa ho nenáviděla.
Josef Vinklář byl při přípravě rolí vždy velmi důkladný, rád ale upozorňoval na chyby ostatní, a proto mezi herci neměl moc přátel.
Dokonce se proslýchá, že si vedl diář, kde si podrobně zapisoval kompromitující informace.
Ani jako manžel nebyl nikdy vzorný
Oženil se celkem třikrát se dvěma ženami. První byla herečka Jana Dítětová, se kterou měl syna Jakuba.
Druhou a třetí manželkou byla herečka Ivanka Devátá. Spolu měli jeho dalšího syna Adama.
Krach manželství zapříčinily spory kvůli hercově zálibě ve večírcích.
Štěstí chtěl zkusit ještě na stará kolena s českou lékařkou žijící v Kanadě, ale ta ho nakonec odmítla.
Jeho velkou láskou bylo hlavně divadlo a hospůdka na Kampě, kam chodil velmi často, a zařadil se tak mezi místní štamgasty. Zemřel v roce 2007 na rakovinu plic.
Autor: Karolína Stoczková
