Zpověď paní Hanky: Můj život s rakovinou

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Nutriční výživu Remune pije Hana Kocourková pravidelně každý den. Nejraději vychlazenou. / Zdroj fotografie: Ester Horovičová

Před devíti lety dostala paní Hana pod stromeček knížku „Nesmíš to nikdy vzdát“. Bylo to po 21 letech, kdy se jí vrátila rakovina, a zrovna byla pár dní po operaci. A za další čtyři měsíce ji čekala další. „To jsem v tu dobu ještě netušila, ale název téhle knížky mi zůstal v hlavě jako berlička,“ vzpomíná Hana Kocourková, která rakovinu za svůj život už 3x porazila a stále nepřestává bojovat.

Ve čtyřiceti letech se ozvala poprvé

Na první příznaky si Hana pamatuje jako by to bylo včera. „Bylo to před třiceti lety v polovině srpna v pátek, kdy jsem na toaletě zjistila, že mám v moči krev. Manžel mě odvezl na urologii. Tam mi řekli, že mám na pravé ledvině cystu, tenkrát se s pacienty lékaři moc nebavili a mluvit o rakovině bylo nemyslitelné. Došlo mi to, až když mě po operaci přeložili z chirurgie na onkologii,“ vzpomíná s mrazením v zádech Hana.

Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze jí tenkrát odoperovali jednu ledvinu. „Myslela jsem, že je konec světa. Bylo mi 40 a nikdo mi v tu dobu nechtěl nic říct, probrečeli jsme s manželem několik nocí,“ dodává. Operace se ale naštěstí zdařila, druhá ledvina převzala funkci za obě dvě a Hana jezdila jednou za tři měsíce na injekce, pak jednou za půl roku a po dvou letech jednou ročně. Od té doby podstupovala pravidelná SONO a CT vyšetření, což jí patrně o dvacet let později dle jejích slov zachránilo život.

Největším koníčkem jsou Haně Kocourkové muškáty. / Zdroj fotografie: Ester Horovičová

Paruka musela být hned

Díky pravidelnému onkologickému screeningu lékaři v Haniných 61 letech odhalili nádor na děloze. Před Vánoci roku 2011 podstoupila náročnou gynekologickou operaci, trvala přes čtyři hodiny! „Pamatuji si, jak jsem s kapačkou vyšla na chodbu a čekala na doktora, co mě operoval. Dneska sice lékaři už s pacienty mluví, ale žádného optimismu nebo aspoň malé dobré zprávy jsem se tehdy nedočkala,“.

Lékař jí tehdy sdělil, že bude muset podstupovat chemoterapii, vypadají jí vlasy a celkově že to „bude mít těžké“. „Když mě manžel vyzvedl z nemocnice, jeli jsme hned na Václavské náměstí koupit paruku. Musela jsem jí mít hned. Několik jsem jich vyzkoušela a s jednou odjela domů. Stála skoro 6 tisíc a mně se ulevilo. Nakonec jsem jí ani nevybalila, je zavřená v krabici, schovaná někde hluboko ve skříni. A ať si tam pěkně zůstane!“ říká rozhodně paní Hana.

Největší radost dělají paní Haně vnoučata. Má čtyři, 2 holčičky a 2 kluky. S děvčaty ráda vaří, kluci mají raději autíčka a vláčky. / Zdroj fotografie: Ester Horovičová

Žije šťastně s půlkou jedné ledviny

Několik měsíců po gynekologické operaci šla paní Hana na celkové CT vyšetření. Tam jí zjistili nádor na levé ledvině. Pár dní na to šla na operaci, tentokrát těsně před Velikonoci. Psychicky se připravovala na fakt, že bude chodit zároveň na dialýzu a chemoterapii. Štěstí jí však přálo a profesor Tomáš Hanuš, Hanin operatér, mohl odebrat jen část ledviny a ta zbylá svojí funkci převzala naplno. A čekala ji ještě jedna pozitivní zpráva.

Onkoložka ji zařadila do programu s biologickou léčbou. „Na bio léčbě jsem už 6 let. Ze začátku mi moc dobře nebylo, ale po úpravě dávkování se cítím daleko lépe. A vlasy mi nevypadaly, jen prořídly“, dodává s úlevou paní Hana. Bylo ale nutností začít si velmi pečlivě hlídat výživu. „Doporučili mi nutriční výživu formou tzv. pitíček. Kvůli vysokému obsahu omega 3 mastných kyselin a vitamínu D jsem vybrala Remune. Obojí je pro mě důležité a ve formě ovocného pitíčka mi to navíc i chutná“, popisuje Hana. „Musím častěji odpočívat a hlídat se, abych zbytečně nenastydla, ale s tím se dá krásně žít. Znovu se mi potvrdila platnost citátu, který jsem si zapsala už za svobodna: „není nikdy tak zle, aby nemohlo být zase dobře a všechno i to nejhorší bývá k něčemu dobré.“, s nadhledem dodává Hana Kocourková.

Autor: Martina Prostředníková

Související články