Dnes se toto onemocnění prohlašuje za vymýcené, ještě v minulém století ale děsilo celý svět. Pravé černé neštovice způsobovaly u mnohých smrt. Nevybíraly si a útočily na děti, dospělé, ale i starší jedince. Když se objevily ve vesnici nebo městě, všichni se měli na pozoru.
Nenápadný útok
Vir se do těla dostal pomocí dýchacích cest. Poté zde v tichosti vyčkával a projevil se někdy až po dvou týdnech.
Postižení se najednou začali cítit slabí, bez energie a unavení. V mnohých případech se objevila horečka, žaludeční nevolnost a bolest hlavy.
Zasažený člověk se mohl domnívat, že trpí obyčejnou chřipkou, než se mu na těle začaly objevovat změny na kůži.
Projevy na kůži
Dalším nepříjemným projevem, který v minulosti ujistil lékaře o tom, že se jedná o neštovice, byly změny na kůži, jež přišly rychle a nečekaně.
Po celém těle se vytvořila nepříjemná vyrážka. Nejprve na obličeji trupu a rukou, a později zasáhla celé tělo. Skvrny na kůži se postupně stávají puchýřky, které hnisají, a později kůže na jejich místě tvrdne.
Hnis z puchýřků je infekční a vir má tak možnost se rozšířit, pokud infikovaný přijde do kontaktu s dalšími lidmi například v rodině.
Trápily lidi po staletí
První zmínky se nám dochovaly už z počátku středověku. Je možné, že trápily obyvatelstvo už dříve, ale nemáme k tomu dostatečné důkazy.
Umírali na ně lidé v Evropě, Asii, Africe, ale také například Indiáni v Americe. Odborníci se rozhodli vir dokonale prozkoumat, ale nakonec ustoupil sám. Dnes tvrdí, že jsou na jeho opětovný příchod mnohem lépe připraveni.
Do boje se vrhla i Světová zdravotnická organizace
WHO neboli Světová zdravotnická organizace ve dvacátém století zkoumala hlavně prevenci. Někteří propagovali očkování všech, jiní zastávali názor, že je lepší nechat virus vypuknout, a poté zasáhnout v místě, kde se nejvíce šíří.
Případy nakonec pomalu utichají, ale někteří odborníci věří, že se může virus znovu ozvat a zaútočit, až to budeme nejméně čekat.
Autor: Eva Marešová
