V roli rodičů často uděláme něco, na co nejsme zrovna dvakrát pyšní. Helena by o takových okamžicích mohla vyprávět. I ona totiž za zády svých malých dětí dělá něco, za co se poté sama za sebe stydí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Helena má dvě děti – čtyřletou Karolínku a dvouletého Marečka. Své děti miluje, ale je tu jedna věc, kterou před nimi tají. A tou jsou sladkosti.
Po sladkém jsou k neudržení, tak jim ho nedávám
Asi jako všechny děti, i ty moje sladké milují. Ať jsou to sušenky, čokoláda, bonbonky nebo cokoli, co je plné čokolády a cukrů.
Bohužel moje děti jsou po čemkoli sladkém jako utržené ze řetězu. Vypozorovala jsem na nich, co s nimi cukr dokáže udělat.
Proto jsem se rozhodla, že je budu od čehokoli sladkého a nadupaného cukry držet co možná nejdál. Jenže i já miluji sladké, a to se ukázalo jako problém.
Přestala jsem domů sladkosti kupovat, jenže…
Ačkoli jsme doma vždycky měli hromadu sladkostí, protože je já i manžel stejně jako naše děti zbožňujeme, jednou jsem si řekla, že už to domů prostě kupovat nebudu.
Všechny dobroty jsem dala sousedce, ať si s nimi naloží po svém. Ráz na ráz u nás doma nebyla jediná sušenka, kterou by děti mohly najít a spořádat.
Vydrželo mi to asi čtyři dny, pak se u mě ozvalo něco, co jsem do té doby nepocítila: absťák po cukru. Jak jsem se snažila držet své děti dál od sladkostí, sama jsem se jim vyhýbala a najednou mi došlo, že ten cukr prostě potřebuji.
Dělám něco, na co nejsem pyšná. Ale nemůžu jinak!
Chuť na sladké byla tak silná, že mě donutila udělat něco, co dělám fakt nerada: lžu svým vlastním dětem. Sladké domů kupuji tajně a tajně ho potom také jím.
Několikrát se už stalo, že jsem zrovna křoupala sušenku nebo si pochutnávala na čokoládě, děti mě u toho viděly a samozřejmě se zajímaly, co to má maminka dobrého.
Tehdy jsem zalhala, že nic nemám, nebo že jím něco úplně jiného. Došlo mi, že svým dětem sprostě lžu do očí, ale co mám dělat jiného?!
Občas se stane, že mě starší dcerka nachytá se sladkostí v ruce. Ji už neoblbnu jako mladšího synka, tak jí tu a tam dám kousnout. Nadále ale sladkosti před dětmi schovávám a jím je tajně – klidně i na záchodě, což je často jediné místo, kde jsem alespoň na pár minut sama.
Autor: Nikol Kolomazníková
