Americký doktor Henry Cotton věřil, že duševní nemoci způsobují neléčené infekce v těle. Byl přesvědčen, že odstraněním zubů vyléčí pacienty z jejich šílenství. Během své šestadvacetileté vlády v trentonské psychiatrické léčebně provedl přes 645 zvrácených operací.
Chráněnec velkého psychiatra Adolfa Meyera se odstraněním „infikovaných“ zubů či tělesných orgánů snažil zachránit duševně nemocné pacienty. Své praktiky nazýval jako chirurgická bakteriologie, tedy odstraňování orgánů a částí těla zasažených infekcí.
V roce 1907, v pouhých třiceti letech, se americký lékař a psychiatr Henry Cotton stal ředitelem New Jersey State Hospital – psychiatrické nemocnice v Trentonu. Rozhodl se neztrácet čas a ihned po svém nástupu se pustil do záchrany příchozích duševně nemocných pacientů.
Převratná psychiatrická léčba
Jeho postupy však byly dosti šílené a svérázné. Nicméně věřil, že jeho průlomový přístup jednou provždy zbaví pacienty psychických obtíží a výsledky pak zcela změní podobu moderní medicíny.
U svých pacientů začal nejprve u toho nejjednoduššího – odstraňování zubů. Často se kazí, a mohou tak být nejpravděpodobnějším původcem duševního onemocnění. Byl však velmi překvapený, že vytrhání zubů pacienty z jejich šílenství většinou nevyléčilo, pouze jim bránilo dobře jíst a mluvit. Nenechal se však neúspěšnými operacemi odradit.
Bylo jasné, že infekce se musela rozšířit ještě dál do těla, a proto bylo nutné odebrat další infikované části v tělech pacientů. Když problémy přetrvávaly, Cotton jako další odstranil mandle. Přece jen, od zubů byly kousek. Pokud nepomohlo ani to, bylo nutné odstranit žlučník, žaludek, varlata či vaječníky a tlusté střevo. Alespoň si to Cotton myslel.
Chirurgie à la Cotton
Uváděl, že tímto přelomovým způsobem se mu podařilo vyléčit 85 procent pacientů. Lékařské kolegy svými výsledky přirozeně ohromil, a byli proto celí dychtiví jeho metody také praktikovat.
Pacienti si u něj podávali dveře
O pacienty nebyla nouze. Rodiče duševně labilních dětí se rvali o místo v Cottonově nabitém rozvrhu. Radikální a údajně úspěšná léčba šílenství podle Cottona byla uznávaná nejen v Americe, ale i Evropě.
Slavný lékař proto vesele pokračoval v provádění zvrácených zákroků, ačkoli úmrtnost pacientů stoupala. Po Cottonově léčbě umíral jeden ze tří pacientů. Tím se ale nebylo třeba veřejně chlubit a příbuzným se to dalo jednoduše zdůvodnit – infekce v těle zkrátka pokročila moc daleko a doktor pacientovi již nemohl více pomoci.
Nebezpečí operace se uvědomovali mnozí Cottonovi pacienti. Odmítali proto jít na operační sál, a když je tam personál vezl, kladli odpor a křičeli. Ne každý tedy doktorovu kouzlu podlehl.
Cottonovy léčebné praktiky budily podezření
K jeho operacím byli skeptičtí i někteří psychiatři. Do toho se začala objevovat obvinění, že s pacienty není dobře zacházeno. Cottonovi se však dařilo kritiku uklidňovat a pacienti chodili dále. Tak to šlo až do roku 1924, kdy bylo konečně zahájeno řádné vyšetřování jeho léčebných metod a postupů.
Vyšetřování vedla taktéž Meyerova bývalá studentka, doktorka Phyllis Greenacre. Měla silné tušení, že na Cottonových léčebných postupech není něco v pořádku. Odhodlaná přijít celé věci na kloub se rozhodla prozkoumat záznamy dvaašedesáti pacientů, kteří podstoupili agresivní operace doktora Cottona.
Umírala až třetina léčených
To, co zjistila, ji šokovalo. Dvacet pacientů zemřelo ihned po operaci, několik dalších trpělo ještě pár měsíců, než také zemřeli. Úmrtí byla samozřejmě pečlivě zatajována. Úplně se uzdravilo pouhých pět pacientů a tři se zlepšili, ale stále vykazovali symptomy duševní nemoci. Zbývající se nezlepšili vůbec.
Doktorka byla po svém průzkumu ještě podezíravější a rozhodla se spojit s údajně vyléčenými nebo uzdravujícími se pacienty. Při rozhovorech s nimi však zjistila, že jsou všichni stále psychicky labilní.
Ve stejnou dobu se o trentonskou psychiatrii začal zajímat i senátní výbor státu New Jersey. Odhalili množství nespokojených zaměstnanců, naštvaných pacientů či jejich rodin, kteří podrobně vypovídali o brutalitě, vynucených a zpackaných operacích, či dokonce smrti svých blízkých.
Pokračoval až do své smrti
Vyšetřování však byla nečekaně ukončena a Cotton mohl ve svých brutálních operacích pokračovat až do počátku třicátých let. Teprve v roce 1930 bylo zahájeno na psychiatrii nové šetření. Byli prozkoumáni Cottonovi pacienti a porovnáni s pacienty, které doktor neléčil.
Zcela bez překvapení byla míra zotavení vyšší u pacientů, kteří Cottonovu šílenou léčbu nepodstoupili. Henry Cotton a jeho příznivci proti obviněním ze škodlivých postupů bojovali. Celý případ se nakonec nečekaně vyřešil.
V roce 1933 zemřel Cotton na infarkt. Pacienti v Trentonu si tak mohli konečně oddechnout. Henry Cotton se svými asistenty během působení na psychiatrii v Trentonu provedl více než 645 velkých operací a vytrhal přes 11 000 zubů. Zabil stovky lidí a mnoho dalších zmrzačil. Mimochodem, infikované zuby dokonce vytrhal i sobě, manželce a dětem.
Zdroj: en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová
