Pokud hýbat ušima neumíte, nejspíš se to nikdy ani nenaučíte. Tady je důvod

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Hybat usima
Zdroj: Shutterstock

Když někdo umí hýbat ušima, pravidelně se s tím předvádí před přáteli a užívá si jejich obdiv. V okolí málokoho z nás je totiž nejspíš více než jedna osoba, která tohle dovede. A s jistotou vám nedokáže říci, jak to dělá. Není to ale kvůli tomu, že by nechtěl prozradit tajemství.

Někteří lidé si myslí, že když někdo hýbe ušima, naučí to i své kamarády. Ale vzpomeňte si, jak náročné bylo naučit se pískat. A to vám stále všichni říkali, jak našpulit ústa a foukat vzduch.

Ale bylo tu alespoň něco. Nějaký základ, kterého se dalo chytit. U hýbání ušima není nic. Nikdo vám neodkáže říct, na co přesně se při jejich pohybu soustředí nebo jak to dělá. Je to pro něho zkrátka přirozené. Proč pro jiného ne?

Pozůstatky opic

U mnoha zvířat je hýbání ušima běžné a viditelné. Umí to kočky, psi, dokonce i většina chovných domácích zvířat. Důvodem je podle všeho to, aby se mohla zvířata lépe orientovat v přírodě, aby věděla, z které strany přichází nebezpečí, nebo naopak odkud očekávat potravu.

A ačkoli uši u primátů jsou někdy malé, a není to proto tolik vidět, i oni dokážou ušima hýbat. Po mnoha průzkumech přišli vědci na to, že za to mohou svaly, které se v latině nazývají auricularis anterior.

Tato skupina svalů umožňuje zvířatům pohybovat ušima v různých směrech. A ano, to, že někteří lidé mohou hýbat ušima, je ve skutečnosti proto, že jim zůstaly tyto svaly po jejich předcích.

V několika případech se dokonce ukázalo, že svaly zůstaly jen na jedné straně, a člověk byl díky tomu schopen hýbat jen jedním uchem. Ti, kteří tyto svaly nemají, zkrátka ušima hýbat nedokážou.

Není to jediná část těla, která nám po předcích zůstala. Všichni dobře známe bolest kostrče, která není ničím jiným než zakrnělým zbytkem ocasu. Pokud bude někdo hýbat ušima a dělat na vás machra, můžete si ho dobírat za jeho podobnost s opicemi.

Dá se hýbání ušima naučit?

Ušima dokáže hýbat podle vědců zhruba 20 % populace. Někteří ale tvrdí, že je to přehnané a číslo se pohybuje spíše mezi 10 až 12 %. Logicky si ani my nemyslíme, že každý pátý člověk kolem nás hýbe ušima a má svaly zděděné po opicích.

Naučit se hýbat ušima není podle vědců možné pro ty, kterým tato svalová skupina chybí. Takže pokud se marně snažíte naučit něco, čím kamarád ohromuje lidi kolem vás, smiřte se zkrátka s tím, že on je jen větší opičák.

Někteří lidé ušima hýbou, i když tyto svaly nemají. Ovšem jsou to pohyby spíše nepříjemné a z velké části nedobrovolné. Jedná se totiž o nemoc, které se říká syndrom pohyblivého ucha.

Při té dochází ke zkracování svalů v obličeji, které ovšem nemají s ušima nic společného. I tak ale jejich spojením s touto částí hlavy může docházet k tikům a samovolným pohybům ucha, které ale obvykle bolí.

Lékaři tyto tiky obvykle na čas uklidní injekcemi, pomáhají také krémy na uvolnění napjaté kůže. Problém se obvykle vrací a je třeba ho opakovaně konzultovat s lékařem. Takové hýbání ušima si asi nikdo z nás nepřeje.

Zdroj: livescience.com
Autor: Šárka Cvrkalová


Související články