Hugh Glass: Muž, jehož příběh inspiroval film Revenant Zmrtvýchvstání

od Šárka Blahoňovská
4 minuty čtení
revenant
Zdroj: Profimedia

Mnoha cenami ověnčený snímek Revenant Zmrtvýchvstání vstoupil do kin v roce 2015. A stal se jedním z filmů, na které se jen tak nezapomene. Vypráví o neuvěřitelném boji o život a následném přežití amerického lovce, průzkumníka a obchodníka s kožešinami, kterého ztvárnil Leonardo DiCaprio. Za příběhem filmovým, který je samozřejmě hodně upravený, se skrývá skutečný životní příběh Hugha Glasse.

Samotný film je založen na stejnojmenné knize z roku 2002, která pak částečně vychází z historických záznamů o Glassových dobrodružstvích. Zprávy, dopisy, svědectví a paměti dalších traperů – lovců kožešinové zvěře, díky těmto zdrojům se dnes dochoval alespoň částečný příběh o Hughu Glassovi, jeho zázračném přežití a dlouhé cestě za pomstou.

O jeho původu se přesné záznamy nedochovaly, ale všeobecně se traduje, že se narodil kolem roku 1783 v Pensylvánii irským rodičům. Jeho otec byl farmář, ale Hugh dal přednost práci na lodi a sloužil jako námořník.

Zajat pirátskou lodí

Žil relativně klidným životem, než ho zajali v Mexickém zálivu piráti. Pod vedením kapitána pirátů Jeana Lafittea musel sloužit další dva roky. Po dvou letech drancování, zabíjení a únosů, se mu ještě s dalším pirátem podařilo vyskočit z lodi a uplavat na břeh poblíž dnešního Galvestonu v Texasu.

Syn náčelníka kmene Pawneů

Měli velké štěstí a dostali se až na území dnešního Kansasu. Zde je však zajal indiánský kmen Pawneů. Glassova přítele přivázali ke kůlu a upekli ho zaživa. Když přišla řada na Glasse, uklonil se a náčelníka Pawneů podaroval rumělkou, kterou měl v kapse.

Náčelník užasl nad jeho odvahou a Glasse nechal žít. Dokonce ho uznal za svého syna a Glass se tak na několik let stal členem kmene Pawneů. Naučil se zde mnoho dovedností, které později využil a pomohly mu přežít v divočině.

Když ho jeho adoptivní otec vzal s sebou na cestu do St. Louis, kde měl jednání na úřadě pro indiánské záležitosti, Glass znovu uprchnul. Náčelník se vrátil zpět ke kmeni a Hugh Glass zůstal ve městě.

Osudný inzerát v Missouri Gazette

Psal se rok 1822 a Glass se rozhodl odpovědět na inzerát v novinách, podaný společností Rocky Mountain Fur Company. Generál William Henry Ashley hledal sto mužů, kteří se stanou součástí obchodu s kožešinami a zamíří do Skalistých hor.

Šlo již o druhou generálovu výpravu a odměna za těžkou práci byla slušná. Muži, kteří se výpravy účastnili, se stali později známí jako Ashleyho stovka. Hugh Glass se stal součástí Ashleyho výpravy a společně vstoupili na řeku Missouri.

Skupina lovců a obchodníků však byla v červnu roku 1823 napadena Arikarskými válečníky a Glass byl střelen do nohy. Přeživší museli ustoupit po proudu řeky a vrátit se do relativního bezpečí tábora Fort Kiowa. Zde se pak výprava přeskupila na další cestu na západ.

Střet s grizzlym

Část mužů v čele s majorem Henrym se měla vydat po souši směrem k řece Yellowstone. A právě během této části expedice došlo k události, díky které se Hugh Glass navždy zapsal do americké historie.

Na výpravu nejprve zaútočili Siuxové, ale útok se podařilo odrazit. Muži měli rozkaz držet se pohromadě, ale Glass nařízení moc nerespektoval. Při hledání zvěře se oddělil od skupiny a nešťastnou náhodou se mu podařilo překvapit samici medvěda grizzlyho se dvěma mláďaty.

Téměř rozsápán medvědicí

Než stihl Glass cokoli udělat, podrážděná samice začala útočit na jeho paže a hrudník. Opakovaně se na něj vrhala a škrábala a kousala každý kus jeho těla. Než přiběhli ostatní trapeři, které přivolalo Glassovo zoufalé volání o pomoc, Glass byl jen kousek od smrti. Společně se skupinou sice medvědici udolali, nikdo však nevěřil, že by následky útoku mohl zbídačený Glass přežít.

Přesto mu sestrojili provizorní nosítka a vydali se na další cestu. Brzy si však uvědomili, jak výpravu nošení zraněného zpomaluje, navíc v oblasti, kterou bylo potřeba projít co nejrychleji. Blížili se totiž opět k území indiánského kmene Arikarů, se kterým již dříve střetli. Další ztráty na životech si nemohli dovolit.

Nakonec se rozdělili a s Glassem zůstali dva muži, mladý zelenáč Jim Bridger a ostřílený John Fitzgerald. Ti měli počkat až zemře, důstojně ho pohřbít a poté dohnat skupinu. Za to jim pak připadne větší plat.

Jenže Hugh Glass stále jakýmsi zázrakem přežíval v obrovských bolestech a horečkách dál, jen napůl při vědomí. Muži se začali obávat, že nedoženou skupinu a hrozilo jim navíc nebezpečí ze strany Arikarů. Nakonec polomrtvého Glasse přikryli medvědí kůží a zanechali svému osudu, a ještě ho obrali o pušku a další nástroje.

Poháněn touhou se pomstít

Ten po nějaké době zcela nabil vědomí a zatoužil po pomstě. S tělem plným hnisavých ran, zlomenou nohou, téměř odhalenými žebry a visícími cáry kůže, se vydal na zdlouhavou cestu s cílem zabít proradného Fitzgeralda. Na základě svých znalostí se domníval, že je asi 300 kilometrů od Fort Kiowa a rozhodl se dostat zpět do tábora.

Nejprve se jen plazil, později pomalu klopýtal. Jedl, co našel, většinou bobule, kořínky a hmyz nebo zbytky těl zvířat, která zanechali vlci. V polovině cesty pak narazil na přátelský indiánský kmen, který mu pomohl dostat se na loď a po řece se znovu připojit k Ashleyho stovce.

Ta již nebyla ve svém původním táboře, ale v novém u ústí řeky Bighorn. Tam se již Fitzgerald nenacházel. Jak se zklamaný Glass dozvěděl, byl ve Fort Atkinson v Nebrasce, kde vstoupil do armády.

Nemohl ho zabít, aby nebyl sám zabit

Po dlouhé a náročné cestě se Glassovi podařilo do Nebrasky dostat. Pomstu však nakonec nevykonal. Velitel pevnosti totiž Glassovi řekl, že pokud by jeho vojáka zabil, zabije on Hugha. Účty si mají vyřizovat mimo armádu.

Glass tedy ušetřil Fitzgeraldův život, ale slíbil mu, že pokud někdy opustí armádu, najde si ho a pomstu vykoná. Fitzgerald se Glassovi omluvil a vrátil mu pušku. Prý raději zůstal vojákem až do své smrti.

Hugh Glass zůstal součástí Ashleyho stovky ještě dalších deset let. Unikl dvěma střetům s Arikary i dalšímu osamocení v divočině, když se během jednoho z útoků oddělil od skupiny. Konec, kterému tak dlouho unikal, ho nakonec potkal až v roce 1833. Tentokrát ho štěstí opustilo a při jedné z výprav ho Arikarové konečně dostali.

Autor: Michaela Pauerová

Zdroj: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, hollywoodreporter.com


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články