Dávné soutěže krásy byly spíš hrůzu nahánějící podívaná. Děsivé obličejové masky nebyly zdaleka to nejhorší

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
bizarni soutez krasy
bizarni soutez krasy

Buďme upřímní. Mnoho z nás si myslí, že soutěže krásy jsou tak trochu k smíchu. V minulosti se soutěžilo opravdu ve všem a i tato klání měla dlouhou tradici. Jenže mnohé soutěže krásy byly o něco bizarnější a v něčem možná zvráceněji zábavnější. Netýkaly se totiž krásy celkově, ale i jednotlivých částí lidského, ve většině případů ženského těla.

Během těchto bizarních soutěží byla většina fyzických rysů účastníků, kromě očí, skrytá, aby nerozptylovala rozhodčí.

Rozhodčí hleděli do masek

Například soutěže o nejkrásnější oči byly v Americe v třicátých letech nesmírně populární. Těla soutěžících byla ukryta v očíslovaných stáncích a jejich tváře byly zakryty maskou s otvory na oči.

Výsledkem byla až hrůzu nahánějící podívaná, kdy rozhodčí zdálky i zblízka hleděli do otvorů desítek stejných lesklých obličejových masek, které dnes využívají snad jen režiséři béčkových hororů.

Oblíbené byly také soutěže o nejkrásnější nohy a kotníky, zejména v Británii a Francii.

Během těchto soutěží byla těla soutěžících obvykle skryta za závěsy, aby bylo zajištěno, že budou posuzována pouze podle nohou či kotníků.

Porotci je pak zkoumali, dotýkali se jich a měřili je.

Soutěžilo se i o nejlepší postoj

Soutěže o nejlepší postoj, které se konaly v padesátých a šedesátých letech, se lišily od běžných soutěží krásy v tom, že účastnice musely mít správné držení těla.

Porotci tvořili pouze chiropraktici, kteří kontrolovali držení těla soutěžících pomocí různých metod, včetně rentgenových paprsků, vah a olovnic.

Stejně jako u většiny bizarních historických soutěží krásy nebyla ani tato ničím jiným než reklamním kouskem, jenž měl v tomto případě za úkol posílení reputace chiropraktiků.

Muži si k ženám dovolovali

Byla však mnohem méně populární, protože muži se v jejím průběhu museli chovat a řídit se spíš zdravotním hlediskem než svými preferencemi.

V ostatních případech si totiž dovolovali k ženám mnohé, oficiálně samozřejmě za účelem správného posouzení ženské krásy.

V dnešní společnosti už tyto akce naštěstí nemají místo.

Autor: Šárka Blahoňovská


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články