Komerční sděleníRodina a vztahy

Markéta (29): Růst zubů u dcery mě málem připravil o rozum. Pomohl až neobvyklý dárek

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Zdroj: Shutterstock

Každé dítě snáší růst zubů jinak. Někteří rodiče šťastně tvrdí, že ho ani nezaregistrovali, některým se i jen při vzpomínce na to období svírá žaludek. Markéta se svou dcerou si kvůli němu prošly doslova peklem.

Markéta se na miminko těšila. Porod i šestinedělí zvládla bez problémů, koliky a dlouhé probdělé noci znala jen z vyprávění. Všechno se zlomilo, až když její dceři začaly růst zuby.

Nepoznávala jsem sebe ani dceru

Nina byla usměvavé miminko snad už od prvního dne na světě. Všechny mámy mi v porodnici i mimo ni záviděly. Mléko mi teklo pomalu proudem, malá byla při chuti a neměla problém se přisát.

Usínala sama a spala dlouho, a já tak měla dost času na to si odpočinout a postarat se o sebe. Až když jí bylo asi půl roku a začaly jí růst zoubky, ze spokojeného miminka se stal ze dne na den poděs, který zamhouřil oko nanejvýš snad na půl hodiny v kuse.

Nevyspalá Nina byla celé dny protivná a uplakaná a já postupně ztrácela trpělivost. V noci nepomáhalo ani kojení, ani nejrůznější přípravky, které měly při problémech s růstem zoubků pomáhat.

Nezáleželo na tom, jestli spala s námi v posteli, nebo sama ve své postýlce. Usínala a budila se každou chvíli s křikem, který by probudil i mrtvého.

Začínala jsem mít záchvaty vzteku při každém jejím zakňourání a několikrát jsem se nad její postýlkou v noci rozplakala.

Nikdo mi nedokázal poradit

Od rodiny i kamarádek se mi dostávalo jen soucitných pohledů a babských rad, které nefungovaly. Nakonec se většina mých blízkých omezila na to, že se to všechno musí prostě přežít. Já už ale měla pocit, že to vážně asi ani nepřežiju.

I když už se zdálo, že se Nina trochu uklidnila, byla jsem nervózní a rozčilená já a křičela jsem na ní kvůli každé maličkosti. To všechno jsem si navíc pak pěkně vyčítala.

Často jsem zbytečně křičela i na manžela a o intimnostech jsme si mohli nechat jen zdát. Do všeho stresu a nevyspání se začaly vkrádat moje obavy, že když to takhle půjde dál, najde si někoho jiného.

Dárek, který mě rozzlobil

Když se mezi dveřmi objevila Andrea s velkou krabicí v ruce, myslela jsem, že nese dárek Nině. Andrea mě ale ubezpečila, že její překvapení je jen a jen pro mě.

Z krabice jsem vybalila nádherný polštářek – slona FRELI se zlatými křídly a zlatým srdíčkem na chobotu. Byl nádherný!

Andrea mi vysvětlila, že obě její děti slona dostaly k narozeninám a od té doby spí, jako když je do vody hodí.

Pořídila jednoho prý i mně, protože má pocit, že se potřebuji trochu uklidnit.

Rychle jsem Andreu vyprovodila ze dveří. Měla jsem pocit, že vůbec neví, čím si procházím a má mě za hysterku. Do krabice jsem se už dál nedívala. Slona jsem odložila do postele a odešla se věnovat Nině.
Dlouho mi nebylo tak dobře

Večer jsem při první příležitosti, kdy Nina usnula, zalezla do peřin. Slon byl měkkoučký, přitiskla jsem ho k sobě spolu s dekou a zavřela jsem oči. Dodnes ten pocit nedokážu popsat. Bylo to, jako kdyby ze mě někdo sundal těžkou deku.

Když mě probudilo Niny zavrnění, rychle jsem vyskočila z postele. K mému překvapení si nechala dát dudlík, otočila se na druhý bok a spinkala dál. Nevěřícně jsem zírala na hodiny. Nina spala celých šest hodin v kuse!

Venku byla ještě tma, ale já si připadala svěží a absolutně odpočatá. Ráno jsem si přečetla krásné poselství, které jsem našla v krabici od slona. Pohladilo mě a dodalo mi naději, že to všechno zvládneme.

Na slona teď nedám dopustit

Od té doby mám Kouzelného slona Freli pořád při ruce. Pořád máme někdy náročnou noc, ale já jsem mnohem klidnější. I když Nina vyvádí, dokážu snáz zachovat chladnou hlavu, a i když spíme někdy málo, nepřipadám si ráno tolik unavená jako dřív.

Někdy ho půjčím do postýlky Nině, ale přemýšlím o tom, že jí od Freli pořídím vlastního. Být spokojené si zasloužíme obě dvě.

Autor: redakce

Související články