Komerční sděleníRodina a vztahy

Klára (33): Koníček mojí kamarádky mě přiváděl k šílenství. Teď v tom jedeme společně

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Spokojena zena ekologie
Zdroj: Shutterstock

Pokud si někdo najde koníčka, který ho opravdu baví, rád se o svůj zájem dělí s ostatními. Pokud ale takové hobby není zrovna váš šálek čaje, přichází malá zkouška vzájemného vztahu.

Klára s Terezou jsou kamarádky ze střední školy. Prožily spolu první lásky, maturitu i vysokou školu. I když je život vždy na chvíli rozdělil, dřív nebo později se znovu sešly a jejich přátelství to jen utužilo. Chvíli se ale zdálo, že to, co bude za koncem jejich vztahu stát, bude nakonec docela nevinná věc – Terezin nový koníček.

Nejlepší kamarádky navždy

Tak přesně tohle mi napsala Tereza do památníku, když jsme spolu chodily na gymnázium. Sedly jsme si vedle sebe úplně náhodou hned v prvním ročníku a nikdy předtím jsme se neviděly. Když jsme se ale daly do řeči, měla jsem pocit, že jsem našla dlouho hledanou sestru.

Mezi námi vždycky všechno klapalo přesně tak, jak mělo. Měly jsme stejný vkus na hudbu, ale jiný na kluky, takže jsme se nikdy o žádného nemusely pohádat. I když jsme měla každá svůj styl, nikdy to nebylo na překážku. Terezu bavilo oblékat se sportovně a pohodlně, já si potrpěla na moderní elegantní oblečení. Obě jsme dobře hrály tenis a díky němu se spřátelily i naše rodiny. Tereza na mě věděla všechno a snad ještě víc a byla tu vždycky, když jsem měla nějaké trable. Prostě ta pravá kamarádka, na kterou jsem nedala dopustit.

Nikdy jsem si nedokázala představit, že bychom si měly přestat rozumět. Samozřejmě jsme se občas pohádaly, ale pokaždé to dopadlo dobře a často usedavým pláčem a vzájemným ujišťováním, že se nikdy neopustíme.

Tak tohle nedám

Když jsme se přehouply přes třicítku, začalo se ale s Terezou dít něco moc zvláštního. Tedy pro mě zvláštního. Ona byla nadšená. Někdo by asi řekl, že její nadšení bylo nakažlivé, ale já si musela přiznat, že mi prostě leze na na nervy. Tereza se zamilovala do ekologie.

Začalo to nenápadně. Od jedné známé z práce se dozvěděla o jakési bio-eko kosmetice. Vyzkoušela ji a nadchla se. To mi ještě nijak nevadilo a ochotně jsem očichávala nejrůznější krémy a vodičky, které mi přinášela na vyzkoušení.

Postupně ale její nadšení nabíralo na obrátkách. Začala se zajímat o to, proč je její nová oblíbená kosmetika balená právě tak, jak je. Objevila menstruační kalíšek a od té doby mi každý měsíc připomínala, jak je skvělý a že vložky ani tampóny si už nikdy nekoupí. Místo kartáčku na zuby si pořídila něco, co mi připomínalo větvičku ulomenou v lese, a přestala kupovat kávu tam, kde ji odmítali nalít do jejího vlastního termohrnku.

Ale hlavně nemluvila o ničem jiném. Neustále mi zdůrazňovala, že má pocit, že procitla a teď musí všechno začít dělat úplně jinak. Připomínala mi, že jsem příliš zvyklá na svoje pohodlí a moc řeším, jak vypadám. Nějakou dobu jsem ji vydržela poslouchat, ale nakonec mi ruply nervy. Matně si pamatuji, že jsem na ní křičela, že se chová jako bláznivá lesana a že s její ekologií nechci mít nic společného.

Dárek na usmířenou

Na druhý den Tereza zazvonila u mých dveří. Byla jsem ráda, že přišla, a chtěla jsem se jí omluvit. Mohla jsem jí říct, co mi vadí, i trochu klidnějším tónem. Než jsem se ale nadechla, podala mi dárek. Byl v dárkové tašce, a tak bylo dobře vidět, co je uvnitř, ale Tereza to navíc vyhrkla, když mi tašku předávala. „Chci se ti omluvit a mám k tomu pro tebe dárek. Tohle je ekolahev, která se ti určitě bude líbit!“ Vybuchla jsem vzteky podruhé. Na usmířenou a zase ta její ekologie? Kdyby to nebyla právě ona, asi bych ji vystrčila ze dveří. Takhle jsem na ní jen štěkla, že si asi dělá legraci a odešla do kuchyně ke svojí rozpité kávě.

Tereza přišla i s dárkem za mnou. „Tak se přece podívej. Tohle je něco, co prostě spojuje nás dvě. Je to eko a sportovní, ale taky módní!“ Povzdechla jsem si a začala její dárek rozbalovat. A nevěřila jsem vlastním očím.

Nedám na ni dopustit!

V krabičce se ukrývala skládací lahvička nádherné petrolejové barvy s nápisem Nepetka. U hrdla měla připnutý přívěsek z korálků z pravých kamenů a malou karabinku. Tereza mi šťastně vysvětlovala, že lahvička se bez problémů vejde i do mojí kabelky, a až dopiju, jednoduše ji složím, a zabere tak ještě méně místa. Stejně tak sedí do jejího batohu. A navíc je certifikovaná na pití i pro malé děti, takže opravdu bezpečná! Tereza se zase po svém rozplývala a já se začala smát.

Rozhodně nebudu takovou nádheru ukrývat v kabelce! Objala jsem ji a poděkovala jí, že mě chce do „svého“ světa vtáhnout tak, že hledá to, co bude bavit nás obě.

Nepetka se stala mým nutným doplňkem na tenis i do práce. Nakonec jsem neodolala a koupila si ještě černou a růžovou, abych měla vždy právě takovou, která ladí k mému outifitu. Tereza mě přestala tak urputně atakovat svou láskou k ekologii a soustředila se na to, abychom nacházely společnou řeč. Nedám na ní dopustit. A na Nepetku také ne. Jsou to skvělé parťačky!

Autor: redakce

Související články