Alkohol jako sérum pravdy: Víme, proč se v opilosti svěřujete i s těmi nejtemnějšími tajnostmi

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Alkohol
Zdroj: Shutterstock

Snad každý si tím musí projít. Někteří se opijí jednou a poučí je to, jiní si ale nedají říct ani poněkolikáté. Málokterá dobrá historka začíná nad skleničkou džusu, to je sice pravda, mnoho z nás ale také ví, že občas se v opilosti řekne něco, co se říkat nemělo. A člověk si to navíc pak ráno ani nepamatuje…

Opilecké SMS, telefonáty nebo rozhovory s někým, s kým byste v takovém stavu rozhodně mluvit neměli, nejsou ničím výjimečným. Už hodně lidí se dalo díky alkoholu dohromady, hodně se kvůli němu ale také rozešlo.

A nejde jen o vztahy mezi muži a ženami. Alkohol dokáže zničit přátelství, a dokonce celé rodiny. A mnohdy jen proto, že nás zkrátka nutí říkat pravdu. Ale proč? Proč máme v opilosti tendenci svěřovat se s tím, o čem jsme nikdy mluvit nechtěli?

Zástava neurotransmiterů

Alkohol působí na člověka v mnoha ohledech. Jistě si všichni uvědomujeme, že jedním z jeho účinků je snížení naší motorické schopnosti. Ale to, že se sotva udržíme na nohách, nedokážeme si sáhnout prstem na špičku nosu nebo narážíme kvůli opilecké chůzi do věcí, není to jediné, co se s námi při pití děje.

Alkohol ovlivňuje mimo jiné také náš mozek. Spolu se snížením zábran a ztrátou motorické kontroly může alkohol narušit hodnotící kognitivní kontrolu jedince. Jinými slovy, neurotransmitery v mozku jsou zpomaleny, a někdy dokonce dochází k jejich úplnému zastavení.

Dochází také k potlačení negativních afektových center v mozku. Kvůli tomu si pak člověk neuvědomuje, že to, co říká, by mohlo mít nějaké následky. Snadno tak řekne i to, co nikdy říci nechtěl.

Podle vědců z gatewayfoundation.org to ale nemusí nutně znamenat, že všechno, co říkáme, je pravda. Někdy lidé v opilosti lžou. Říkají zkrátka věci, které by normálně mohly mít nějaký dopad, ale oni ho v opilosti nevidí.

Mnohem častěji dochází k mluvení pravdy z jednoho jediného důvodu: Lidé si chtějí ulevit. Chtějí se konečně svěřit s tím, co vědí, co je trápí nebo co už dlouho drží v hlavě a mají problém to nikomu neříct.

Když se člověk opije, vnímá možnost vypovídat se někomu jako příležitost, která nebude mít následky. A je jedno, zda jde o to svěřit se někomu s tím, že ho milujeme, nebo konečně napráskat bratra, který provedl něco šíleného a požádal nás, abychom si to nechali pro sebe.

Snížená sociální racionalizace

Alkohol přetěžuje paměť, zhoršuje úsudek, způsobuje poškození vnímání okolních sociálních situací a ovlivňuje sociální racionalizaci nebo schopnost rozpoznat, zda je něco sociálně přijatelné.

Se sníženými zábranami tedy jednotlivec může říkat to, co má na mysli, bez filtrů. Někdy ale zajde tak daleko, že to, co si ve skutečnosti myslí, je lež. Není tedy úplně pravda, že je alkohol sérum pravdy, ačkoli člověk sám tomu, co říká, v té chvíli věří.

Nejhorší na tom všem je, že pokud toho člověk vypije opravdu hodně, během procesu střízlivění z naší hlavy vyšumí nejen alkohol, ale také vzpomínky na předešlý večer. A pak se situace zachraňuje jen těžko, když vlastně nevíte, co máte zachraňovat.

Pokud vyrazíte na nějakou párty a víte, že se nedokážete udržet, radíme vám jedno: Držte se v blízkosti přátel, kteří vás zastaví v případě, že dostanete nějaký skvělý nápad si s někým promluvit. A mobilní telefon nechte raději doma, ať pak nemusíte číst své opilecké zamilované zprávy někomu, kdo na ně raději ani neodpověděl.

Zdroj: anaheimlighthouse.com, gatewayfoundation.org, rehabs.com
Autor: Šárka Cvrkalová


Související články