Mučení skafismem: Člověk pil mléko s medem, dokud jej neprolezl hmyz. Ze zápachu pak omdlévali i otrlejší jedinci

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
skafismus
skafismus

Z filmů, seriálů a historických dokumentů o středověku známe mnoho mučicích metod, z nichž většina je popsána na základě skutečnosti. Mučení ale bylo provozováno na mnoha místech už dříve ve starověku.

Žádné období se nevyhne zločinům, vraždám a loupežím. Dnes se vyrovnáváme s lidmi, kteří nějak poruší morální či státem daná pravidla, pomocí sankcí ve formě financí či trestu odnětí svobody.

Dříve se ovšem s lidmi, kteří se nějak provinili proti společnosti, zacházelo mnohem drsněji. Bývali za své tresty mučeni, aby se přiznali k vině, nebo byli rovnou popravováni. A někdy bylo mučení s popravou spojeno do jedné události.

Zatlučte ho mezi čluny

Ve starověké Perské říši byl jedním způsobem popravy, při které člověk i několik dní trpěl, takzvaný skafismus. Jednalo se o uzavření člověka mezi dva dřevěné čluny, kde byl nechán napospas hmyzu.

Možná to na první pohled nezní tak děsivě, ale podíváte-li se na detaily brutálního usmrcení, hrůzou vám jistě vstanou vlasy na hlavě.

Obviněný byl zatlučen mezi dva čluny, ve kterých byly vyřezány jen otvory pro končetiny a hlavu. V pozici na zádech byl uvězněn, aniž by se mohl jakkoli pohnout. Poté byl každý den pravidelně krmen medem a mlékem.

Touto směsí mu byly také pomazány končetiny a obličej, což přilákalo včely a vosy. Ty nebožáka bodaly ve snaze získat z něj co nejvíce sladké tekutiny.

Strava navíc vedla k tomu, že během několika hodin začala oběť vylučovat tekutý průjem a doslova jej tedy čekal výlet ve vlastních výkalech. Ty přilákaly další hmyz, jako červy a jiné brouky, kteří se začali hnijícím tělem uvnitř rakve živit, dokud se neprokousali až ke vnitřnostem.

Možná se jedná jen o pověry

Praxe skafismu je mnohdy považována za pouhou literární záležitost, protože podle oficiálních dokumentů neexistuje žádný důkaz o tom, že skutečně takové mučení probíhalo.

Ovšem existuje spis popisující vojevůdce Mithridata, který měl být tímto způsobem popraven. Trpěl prý celkem sedmnáct dní, než jeho tělo v bolestech podlehlo veškerému hmyzu, který se na něm živil.

I kdyby se jednalo pouze o smrt, kterou někdo vymyslel kvůli příběhu a zastrašení zločinců, jde podle všeho o jeden z nejděsivějších nápadů v historii mučicích technik.

Co se týče délky, po kterou mučený trpěl, jde možná i o tu nejkrutější, protože mnohdy měli odsouzenci trpět i tři týdny v kuse. Jiní podlehli již po několika dnech.

Kromě bolestí trpěla osoba zavřená mezi čluny i psychicky, protože byla nucena zemřít ve vlastních výkalech a potu, a poté, co byly čluny od sebe opět odděleny, naskytl se popravčím pohled na těla prolezlá brouky a zápach mnohdy způsobil mdloby i těm nejstatečnějším.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články