Hruška úzkosti: Děsivý mučící nástroj trestal obzvlášť trýznivým způsobem ženy, které potratily

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
hruska uzkosti
hruska uzkosti

Hruška úzkosti, tak je v češtině nazýván mučící nástroj, který vedl ke smrti mnoha žen a který je z pochopitelných důvodů považován za jeden z nejbrutálnějších vůbec.

Hned v několika novinách a časopisech se dokonce dostal na žebříček top pěti mučících nástrojů, které byly kdy používány.

Není zcela jasné, kdy přesně spatřil světlo světa, podle výzkumů to ale pravděpodobně bylo počátkem 17. století.

Nadělal obrovské vnitřní škody

Ocelová hruška úzkosti už na první pohled vypadala bolestivě. Sloužila k roztahování pochvy žen nebo análního otvoru u mužů.

Nástroj skutečně připomínal tvar hrušky a byl složen ze středu, velkého šroubu a několika plátů, které mohly být dokonce často pokryté bodci.

Nástroj byl zasunut do těla člověka a pomocí šroubování se postupně roztahovaly železné pláty. Ty dokázaly uvnitř těla nadělat velkou škodu.

Málokdy došlo přímo při mučení ke smrti člověka. Bolest byla však obvykle tak velká, že se nebožák přiznal i k tomu, co neudělal, a skončil tak nakonec za své provinění mnohdy i na popravišti.

Jindy zase – především u žen – docházelo k velkému vnitřnímu krvácení a oběť pak zemřela na následky mučení po několika hodinách bolestí.

Trestal i čarodějnictví

Původně byla hruška úzkosti vytvořena jako nástroj, který měl trestat osoby za to, že se nějakým způsobem provinily proti přírodě nebo proti ve společnosti nastaveným pravidlům.

Ženy, které potratily nebo měly navázat vztah s jinou ženou, byly odsouzeny k mučení stejně tak jako gayové.

Existují ale i zvěsti o tom, že se hruška úzkosti používala jako mučící nástroj vkládající se do úst především žen, které byly obviněny z čarodějnictví.

To je mělo naučit poslušnosti a zabránit tomu, aby v budoucnu ještě někoho proklely. Většina mučených se ale k čarodějnictví přiznala, a skončila na základě toho na hranici.

Mnohem častěji ale docházelo k trestání tímto nástrojem u smilníků, zrádců a gayů. Někteří byli po mučení propuštěni s tím, že se jednalo o dostatečný trest.

Jiní byly uvězněni a později mučeni dalšími nástroji. I ti, kteří se po mučení směli vrátit na svobodu, ale umírali na vnitřní krvácení, nebo trpěli výraznými psychickými i fyzickými problémy.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články