Franklinova výzkumná expedice skončila tragicky. Muže postihlo šílenství a hlad je přinutil ke kanibalismu

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
John Franklin
Zdroj: Unknown authorUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Před více než 175 lety opustily Anglii dvě lodě, aby se plavily bájnou Severozápadní cestou spojující Atlantický a Tichý oceán. Pak beze stopy zmizely. Mnoho podrobností o této tragické cestě, nyní známé jako Franklinova ztracená expedice, zůstává stále záhadou.

Po osudu lodí a jejich posádek se s přestávkami pátrá již od roku 1848. Postupně vyplouvají na svět kusé informace o tragické výpravě. Ačkoli se osud Franklinovy expedice stal jasnějším díky objevení několika těl uchovaných v ledu a nedávným nálezům obou lodí, velká část celého příběhu zřejmě nebude objasněna nikdy.

Nešťastný příběh celé expedice začíná sirem Johnem Franklinem, uznávaným arktickým průzkumníkem a důstojníkem britského královského námořnictva. Po úspěšném dokončení tří předchozích expedic, z nichž dvěma velel, se Franklin v roce 1845 vydal prozkoumat Severozápadní cestu.

Franklinova poslední mise

Chtěl proplout poslední nezřízený úsek Severozápadního průjezdu v Kanadské Arktidě. Umožnilo by to obeplout Ameriku od severu a proplout mezi kanadskými arktickými ostrovy z Atlantiku do Pacifiku. Tehdy ještě netušil, že se z této mise již nikdy nevrátí.

Měli zásoby na nejméně tři roky

Časně ráno 19. května 1845 John Franklin a 133 dalších mužů nastoupili na palubu lodí HMS Erebus a HMS Terror a odpluli z anglického Greenhithu. Železné lodě s nejmodernějšími nástroji potřebnými k úspěšnému dokončení cesty byly vybaveny zásobami na tři roky.

Franklinova expedice

Zdroj: Illustrated London News – Getty, Public domain, via Wikimedia Commons

Včetně zakonzervovaného jídla, jehož množství se počítalo na tuny. Na lodi byla i úplná novinka, destilační zařízení, které mělo sloužit k výrobě sladké vody z vody mořské.

Muži, kteří se zachránili

Během prvních třech měsíců cesty bylo údajně propuštěno a posláno zpět domů pět mužů. V expedici tedy dál pokračovalo 129 mužů. Většina z toho, co se stalo od této chvíle, zůstává z většiny záhadou.

Erebus a Terror byly naposledy spatřeny projíždějící lodí v červenci v severovýchodním kanadském Baffinově zálivu. Poté zdánlivě zmizely v mlze dějin.

Odborníci se shodují, že obě lodě uvízly v ledu ve Viktoriině úžině nedaleko Ostrova krále Viléma. Následné objevy pak pomohly výzkumníkům dát dohromady možnou mapu a časovou osu popisující, kde a kdy se stala chyba.

První objev po letech hledání Franklinovy výpravy

Asi nejdůležitějším objevem byl nález z roku 1850, kdy američtí a britští pátrači nalezli tři hroby z roku 1846 na neobydleném kousku země na západě od Baffinova zálivu s názvem Beechey Island.

Ukázalo se, že jde o pozůstatky hlavního topiče Johna Torringtona a dalších dvou námořníků. Na ostrově byly nalezeny také důkazy o prvním přezimování posádky.

Muži byli donuceni ke kanibalismu

V roce 1854 se setkal s inuitskými obyvateli Pelly Bay skotský průzkumník John Rae. Inuité vlastnili předměty patřící Franklinově ztracené výpravě a navedli Rae k hromadám lidských kostí, které našli nedaleko.

Spousta z nich byla rozpůlena, což zřejmě znamenalo, že se Franklinovi muži v posledních dnech života museli uchýlit ke kanibalismu.

Poslední pokus o přežití

Toto tvrzení později podpořil i nález kosterních pozůstatků na Ostrově krále Viléma z 80. a 90. let 20. století. V kostech byly patrné stopy po nožích. Průzkumníci byli zřejmě donuceni rozbíjet kosti svých mrtvých kamarádů, než je uvařili, aby z kostí získali dřeň.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený All That’s Interesting (@all_thats_interesting)

Exhumace Johna Torringtona

Trvalo téměř 140 let, než se výzkumníci v roce 1986 rozhodli exhumovat zmrzlá těla pohřbená na Beechey Island v asi metr a půl hlubokých hrobech.

Díky permafrostu zůstala těla úžasně zachovalá, s kostmi i neporušenou kůží. Těla byla zřejmě řádně pohřbena muži, kteří v tu chvíli ještě žili a měli dostatek sil.

Pohřbili ho hladce oholeného

Nejslavnější a nejzachovalejší mumií se stal již zmiňovaný John Torrington, který se na tým vědců díval z ledového hrobu ještě otevřenýma očima.

Oficiální pitevní zpráva ukázala, že byl extrémně podvyživený, v těle byla dále odhalena velmi vysoká hladina olova. To mohlo pocházet z jídla či destilačního zařízení.

Co vedlo k zániku posádky

Oficiální příčina smrti nebyla stanovena, ale odborníci se shodují, že k smrti Johna Torringtona a později i dalších členů posádky přispěly nemoci, jako zápal plic, kurděje či tuberkulóza, otrava olovem, chlad a nedostatek jídla.

Důvodem hladovění mohlo být i to, že se nekvalitní jídlo z konzerv mohlo zkazit, protože nebyly dobře uzavřené. Zbylé a zesláblé muže ve stavu pološílenství pak samozřejmě nezachránil ani kanibalismus.

Poté, co byla tři nalezená mumifikovaná těla prozkoumána, byla vrácena na místo jejich posledního odpočinku na Beechey Island.

Teprve tři desetiletí poté, co výzkumníci exhumovali těla z objevených hrobů, konečně nalezli dvě lodě, na kterých Franklinova expedice plula. V roce 2014 byl objeven Erebus nedaleko Ostrova krále Viléma. Dva roky poté byl nalezen i Terror. Přestože vraky lodí byly téměř 170 let pod vodou, byly jako nedotčené.

V roce 2019 drony kanadského archeologického týmu dokonce vůbec poprvé prozkoumaly vrak lodi Terror. Uskutečnili několik ponorů, při kterých drony propátrávaly loď a poskytly tak další pohled na pozůstatky této tragické expedice.

Sen Johna Franklina o obeplutí Ameriky od severu a proplutí celým arktickým souostrovím z Atlantiku do Tichého oceánu byl uskutečněn až na počátku 20. století. Prvním, komu se to povedlo, byl norský polárník Roald Amundsen.

Zdroj: historydaily.org, en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, history.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články