Zdeněk Svěrák se za vstup do KSČ vůbec nestydí. Jedna věc ho ale mrzí

od Šárka Cvrkalová
2 minuty čtení
zdenek sverak
Zdroj: Profimedia

Zdeněk Svěrák je umělec nadaný snad ve všech směrech. Dnes je mu už 85 let a ve svém životě si tak mnohým prošel. Podle svých vlastních slov má na kontě dva obrovské hříchy. Jednoho z nich nelituje, ten druhý si ale bude prý nejspíš do smrti vyčítat.

V roce 1961 vstoupil Svěrák do Komunistické strany Československa. Mnoho lidí by si možná řeklo, že toho s odstupem času bude litovat, on ale v rozhovoru pro slovenský web Nový čas uvedl opak. „Byl jsem přesvědčen o tom, co mi říkali moji kolegové z učitelského sboru na gymnáziu. Pokud nevstoupí do strany poctiví lidé, budeme nadávat a nic se nezmění,“ tvrdí Svěrák.

„Vůbec se za to nestydím, ale co mě dodnes mrzí, je, že jsem podepsal Antichartu. To bylo doslova zbabělé,“ přiznal se vzápětí herec a dramatik. Vedl ho k tomu prý strach ze zavření divadla, ve kterém působil. Bál se, a proto podepsal. Stejně jako mnozí další.

Dětství u zakázaného rádia

Jelikož se Svěrák narodil v roce 1936, vyrůstal za protektorátu. Jeho dětství tak nebylo ani trochu snadné, dodnes vzpomíná na těžké chvíle, kterými si jako malý kluk prošel. „Pamatuji si, jak táta každý večer poslouchal cizí rozhlas s uchem přiloženým na rádiu, na kterém visela cedulka: ‚Poslech cizího rozhlasu se trestá i smrtí‘.

Zároveň si pamatuji okamžiky, kdy jsme si vzali jen pár věcí a v noci jsme se utíkali schovat do betonového krytu elektrárny. Čekali jsme, kdy bude konec poplachu, a doufali, že nás to nezasáhne,“ vzpomíná po letech umělec. Ačkoli jeho dětství bylo plné hrůz, našlo se i mnoho světlých okamžiků.

Takovými byly i Vánoce. Na ty Svěrák vzpomíná s láskou a směje se tomu, že si prý jako malý chlapec přál vždy něco živého. To bylo ještě v době, kdy věřil na Ježíška. „Když jsem ještě věřil na Ježíška, na Vánoce jsem se vždy velmi těšil a napjatě čekal, kdy zazvoní. Rodiče se to vždy snažili zaonačit, aby to bylo v době, kdy nebudeme u stromku,“ rozpovídal se.

Kanárka si dlouho neužil

Rodiče nakonec nadělili Svěrákovi malou sestřičku. Čekali s tím ale poměrně dlouho a bylo to tak v době, kdy už na Ježíška nevěřil. „Nechtěli mít další děti, dokud neskončí válka. Dlouho čekali a pak s úderem posledního výstřelu se do toho pustili. Udělali mi o deset let mladší sestřičku,“ svěřil se Svěrák podle CNN Prima News.

„Dříve mi mé přání splnili tak, že jsem dostal klec s kanárkem. V té době jsme bydleli v Praze, ale nakonec jsme se museli vystěhovat, neboť to byl služební byt a otec přišel o práci. Otec mi říkal, že to bylo kvůli tomu, že odmítl hajlovat a zdravit pravicí.

Odstěhovali jsme se na venkov a tam mi ten kanárek uletěl. Bylo to hrozné a celou noc jsem proplakal,“ zavzpomínal se smutkem. Z rozhovorů je vidět, že Zdeňkovo dětství nebyl žádný med, nakonec z něho ale doba vychovala člověka, kterého si dnes neskutečně vážíme za jeho umělecký přínos.

Zdroj: cas.sk, CNN Prima News

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články