Radek Banga je zpěvák, textař a hudebník, který byl donedávna známý jako člen kapely Gipsy.cz. Nyní se trhl od hip hopu a jeho nové sólové album je spíše popové. Kromě toho se věnuje prevenci a na školách vypráví svůj životní příběh o domácím násilí. Právě chování jeho otce ho přivedlo na ulici a rozhodl se, že on bude jiný. Sám však děti zatím nemá kvůli válce.
Radek začal vydávat hiphopová alba, která ho proslavila pod jménem Gipsy. Jeho nejnovější počin je však popový. Rozhodnutí dát se na sólovou dráhu a přejít na pop prý přišlo z ničeho nic.
Na hip hop je starý
„Rap korespondoval s tím, kým jsem byl kolem 20 let. Jednou ráno jsem se probudil a zjistil, že už s ním nemám nic extra společného,“ řekl v Blízkých setkáních.
Dodal, že se jedná o přirozený vývoj, protože když mu bylo dvacet, byl plný vzteku, který musel ven.
„Ale když se člověk šťastně zamiluje a všechno se daří, zjistí, že je šťastný a ten vztek už v něm vůbec není. To byl moment, kdy jsem si uvědomil, že už v rapu nemám co říct,“ říká.
Není prý jediný, kdo to tak vnímá a cítí. I ostatní, se kterými se znal, jsou nyní jinde – mají rodiny, hypotéky apod.
Současně se změnou stylu hudby přišla i změna v oblékání, nad kterou prý jásají stylisté. Důvodem je také jeho vývoj a zejména pak věk.
„Když si prdnete kšiltovku na hlavu, oblečete široké kalhoty a tričko, vypadá to mladě, svěže, pubertálně. Ale to je ten problém. Když vaše oblečení a styl neodpovídá vnitřnímu stavu a věku, tak je to na vás znát. A já už se dnes necítím jako hiphoper,“ řekl v rozhovoru pro iDNES v roce 2016.
Radši bezdomovec než vrah
Radek Banga ve své knize o své matce napsal: „Místo čtení pohádek nám četla maximálně televizní program nebo nám dala pár facek. Žádné vysvětlování.“
V rozhovoru pro Deník pak svá slova trochu zmírnil s tím, že se jednalo o nadsázku, a dodal, že v 80. letech byl toto běžný styl výchovy, který zažilo mnoho lidí.
Rozhodně tím ale nepopírá, že u nich doma nebyly některé věci v pořádku. Zjistil to prý zejména ve chvíli, kdy začal chodit ke kamarádům domů na návštěvy.
„Proč oni mají čisté zdi a my ne? Jak to, že my máme všude díry na zdech a oni ne? Jak to, že oni mají botníky, skříně, nohy od skříní a postelí a my ne? Jak to, že táta není opilej, a jak to, že máma nekřičí? Proč tady nikdo nikoho nebije?“ ptal se prý sám sebe.
Konflikty s otcem začaly eskalovat a on neměl daleko k tomu, aby mu ublížil. Nakonec šel raději na ulici, protože si prý řekl, že „radši bude bezdomovec než vrah“.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Vlastní děti odsouvá
On sám se rozhodl, že takový rodič být nechce. Zastává prý názor, že lepší než facka je komunikace. A uznává, že je velmi těžké nepodlehnout stejným chybám.
Z jeho strany to vyžaduje neustálou sebekontrolu a hodně prý analyzuje, zda věci dělá správně.
Právě jeho zkušenosti s domácím násilím ho přivedly k tomu, že již třináct let dělá preventistu na základních školách, kde dětem vypráví své zkušenosti a příběh. Mnoho dětí se mu pak začne svěřovat s vlastními problémy.
Sám však žádného potomka ještě nemá. V rozhovoru pro iDNES v roce 2016 jako důvod uvedl, že manželka Verunka je moc mladá (bylo jí v té době 27 let) a rozjíždí si svou kariéru. On nechtěl, aby jí mateřství její vzestup zaseklo.
„Na otázku ohledně potomka se mě lidé ptají dlouhé roky. Já jsem vždycky říkal, že se obávám, že svět spěje k nějakému velkému konfliktu, a říkal jsem, že budu raději vyčkávat. Pro mě by nebylo nic horšího než zplodit dítě do války,“ prozradil o šest let později serveru Super a svůj názor zatím nezměnil.
Zdroje: Deník, Dvojka, iDNES, Super, Instagram
Autor: Soňa Jiroutová
