Petru Štěpánkovi je 74 let, stále se ale objevuje ve velkých televizních rolích. Žije se svou manželkou Zlatou Adamovskou, málo se toho ale ví o jeho dětství. Právě o tom se svěřil v rozhovoru pro časopis Nostalgie.
Když byl malý, jednou z nejdůležitějších osob v jeho životě byl jeho bratr Martin. O rok mladší sourozenec pro něj byl skoro jako dvojče. „Nutno říct, že Martin byl v dětství často nemocný, působil až podvyživeně. Když ho máma koupala, plakala, jak chudák vypadal,“ řekl Petr v rozhovoru pro iDNES.
Vzhledově se jeden druhému nepodobali, jinak k sobě ale měli velmi blízko. Oba se později stali herci, nikoho to ale nepřekvapilo. Narodili se do umělecké rodiny a herectví živilo i oba jejich rodiče.
Když jeho bratr v roce 1981 emigroval, nesl to Petr velmi těžce. Vždy si s ním byl blízký, ačkoli, jak sám říkával, někdy byli jako oheň a voda. Po Martinově návratu do Čech se už bratři nikdy nebavili tak jako dříve.
V roce 2010 spáchal Martin ve svých 63 letech sebevraždu. Petr se přes to dodnes nepřenesl. „Bratrova smrt mě velmi překvapila, byl jsem z toho v šoku. Stále nedokážu úplně pochopit, proč se to stalo, i když zdravotně si prodělal své. Ale od něho bych takové řešení nepředpokládal,“ řekl po události podle Blesku.
Žádná protekce
Podle svých slov se Petr nestal hercem proto, že k tomu měl předpoklady nebo že by mu to někdo podsouval. Chtěl si svou kariéru vydobýt sám. Podle časopisu Nostalgie dokonce nějaký čas přemýšlel, že by si změnil příjmení, aby to nevypadalo, že má v divadlech protekci.
„Nikdy jsem se nechtěl tátovi vyrovnat, to by ani nešlo. Ale v mnoha věcech mi byl vzorem,“ řekl herec v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas Dvojka. Kromě herectví se Petr díky svému výjimečnému hlasu začal věnovat také dabingu.
Na plné pecky
Dnes se Petr Štěpánek věnuje dabingu, herectví v seriálech, hraje také v několika divadlech. Práce má i ve svém věku dost, stále ho ale baví. A o tom, co by chtěl ještě v životě prožít, má podle iDNES poměrně jasnou představu.
„Chci žít na plné pecky a život si co nejvíc užít. Když vidím a slyším, co se děje kolem nás, jak odcházejí podstatně mladší lidé, než jsem já… Dělám všechno pro to, abych byl šťastný, neštěstí je kolem nás strašně moc. Přesto jsem optimista,“ říká.
Zdroj: Časopis Nostalgie, iDNES, Český rozhlas Dvojka, Blesk
Autor: Šárka Cvrkalová
