Letošní Velikonoce nebudou nic moc, a tak jsme se zeptali herců ze Slunečné, jak vzpomínají na ty z dětství

Jejich seriálový život se odehrává na vesnici, kde se tradice udržují a všichni se na ně těší. Jak jsou na tom hlavní představitelé Slunečné s oslavami velikonočních svátků a kdo nejvíc miluje pečení a jí velikonoční dobroty?

Bára Jánová

Bára vyrůstala ve Vlašimi a jako malá trávila Velikonoce u babičky. „To mě moc bavilo, barvili jsme vajíčka, pekli dobroty. Když jsme byli doma, tak i v paneláku, kde jsem bydlela, neustále chodili koledníci. Později mi to ale už přišlo trapné, puberta, znáte to, tak Velikonoce na čas přestaly existovat. Dnes se zase ráda k té tradici vracím.“

Dnes tráví svátky Bára s rodiči na chalupě, kde se pečou beránky, mazance, bochánky. „Taky mám tyto svátky spojené s narozeninami tatínka, který je má kolem Velikonoc, takže do toho ještě slavíme. Jinak to moc zvlášť neprožívám, ale vzpomínám si, že tyto svátky jsou snad jediné, kromě Vánoc, kdy se dodržuje to, že se netočí. Ateliéry jsou zavřené, a to je taky fajn.“ I když je Bára holka, jako malá samozřejmě chodila také koledovat. „Většinou jsem dostávala vařená vejce s nálepkou, kde byli kuřátka, zajíčci, košíček… Vždy jsem si vybírala tu nejhezčí.“

Eva Burešová

„Velikonoce jsem si užívala. Chodily k nám celé party kluků, i dvacet jich bylo, a zvonily u nás hned po ránu,“ vzpomíná na své mládí herečka, která se na návštěvu koledníků připravila a patřičně se i vždy upravila. „Běhaly jsme v sukýnce a měly pentle ve vlasech.“ S maminkou pekla Eva beránka a ve škole barvila vejce, které pak přinesla domů, aby si koledníci mohli vybrat. „Většinou ale kluci chtěli panáky a hodně jsme rozdávaly i čokoládová vejce.“ Se sestrou tak dostávaly pěkně naloženo, protože byly jediné holky v rodině. Dnes už se Eva víc zajímá o to, jak bude trávit svátky její malý syn Nathaniel.

Filip Blažek

Filip chodil na koledu vždy a stále tradici vyšlehat děvčata, aby byla zdravá a krásná, dodržuje. „Začal jsem chodit jako malý, to jsem dostával většinou vejce uvařená natvrdo, pak se to změnilo na panáky a od té doby si toho už z Velikonoc moc nepamatuji. Nicméně musím říct, že tehdy byly ty kraslice opravdu krásné, dnes už se to moc nenosí.“ Teď už chodí na koledu jen domů a prozrazuje, že jeho holky – manželka a dcery – vejce ještě barví a přidají k tomu i nějaká ta čokoládová.

Martina Preissová

Velikonoce v Martině probouzejí krásné vzpomínky na dětství. Pochází z moravského venkova, kde se tradice opravdu prožívaly naplno. „S maminkou jsme se na Velikonoce chystaly třeba měsíc. Zdobily jsme dům a malovaly kraslice. V těch nejlepších dobách, kdy mi bylo tak patnáct let, k nám přišlo na koledu i dvě stě kluků,“ vzpomíná herečka, která tak s maminou neunikla žádné pomlázce. „Vzpomínám si, že se doma vždy prohýbaly stoly. Od beránka, mazance, nádivek… To všechno se u nás našlo a taky spořádalo. Koledníci rozhodně neodcházeli s prázdnou.“ Dnes se Velikonoce u Preissů taky slaví a synové se o to zajímají. „Dokonce barvíme vejce, chtějí to a těší se.“

Eva Decastelo

Eva Velikonoce rozhodně neprožívá, vůbec to nejsou její oblíbené svátky, protože si v dětství prožila jednu nepříjemnou událost, která v ní zanechala stopy hrůzy. „Až do doby, kdy naše děti začaly chodit na pomlázku, tak jsem Velikonoce odmítala slavit. Když mi bylo pět, tak jsem šla s maminkou po Litoměřicích, po obědě, kdy už kluci neměli ,šupatʻ, za babičkou. Cestou nás potkala banda dospělých opilých koledníků a začali nás pronásledovat až do domu k babičce.

Dodnes si pamatuji, jak mě maminka chránila, aby mě tou bužírkou, protože neměli pomlázky, neřezali. Asi to nemysleli zle, ale jak byli opilí, neznali míru,“ od té doby Eva Velikonoce nikdy neslavila. „Druhé zklamání bylo i to, že jsem v mateřské školce milovala Míšu Slabého, ale on mě ne. Čekala jsem, že mě přijde vyšupat, ale nepřišel, tak jsem svou mámu donutila, že jsme šly na pomlázku k němu.“ Tehdy bylo Evě asi pět let. Zpátky k Velikonocům herečku dovedl až její manžel.

Regina Řandová

Regina si svoje první svátky odbyla u babičky a nedá na takové tradice dopustit. „Jezdila jsem do Rychnova nad Kněžnou a tam jsme si jako děti Velikonoce moc užívaly. Tuhle jarní tradici jsme opět zavedli asi před patnácti lety, kdy býváme na chalupě a kde parta chlapů, i se synem, vyráží na koledu. Máme to ale vychytané, že to je každý rok na nějaké téma. Jeden rok tak byli chlapi oblečeni za bezdomovce, jindy chodili v oblecích nebo v nočních košilích,“ je to prý pro dámy, za kterými vyrážejí, zábava, a dámy se těší, co pánové vymyslí další rok. „Vajíčka barvíme a myslím, že tak třicet jich udám. Jeden rok jsme dokonce koupili balík čokoládových vajec s překvapením, a to mělo snad největší úspěch,“ směje se herečka a přiznává, že někteří chodili i dvakrát.

Jana Stryková

V Brně se Velikonoce prožívaly tak, že od brzkého rána už malá Jana Stryková netrpělivě čekala na chlapce, kteří ji přišli vypráskat. „Ještě raději jsem měla Velikonoce u babičky na Vysočině ve Velké Bíteši, kde se tradice dodržovaly a bylo to krásný. Kluci chodili, a když nepřišli ti, na které jsme čekaly, tak nám to bylo líto,“ prozrazuje Jana, jak se svou sestrou Kateřinou prožívala svátky. „Všechno u nás probíhalo tradičně. Barvily jsem vejce v cibuli, malovaly jsme je pomocí voskovek. Zkrátka, co dům dal a co bylo aktuální. Pekly jsme i beránka, mazanec.“

Autor: Sára Vojtěchovská