Jana nikdy svému manželovi nepřiznala, že o jeho nevěře ví. Chtěla se pokusit na všechno zapomenout a dál pokračovat ve vztahu, který pro ni znamenal všechno. Teď má ale tajemství ona a bojí se, že se to jednou její muž dozví.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Když jsem se před třemi lety dozvěděla, že mě podvedl, byla jsem naštvaná. Chtěla jsem se s ním hádat a řešit to, ale bála jsem se, že by to skončilo rozchodem. Tak jsem raději mlčela a nikdy jsem to nepřiznala. Úlevou mi bylo to, že mě podvedl v opilosti a nikdy víc se to neopakovalo,“ vypráví čtenářka.
Bylo to tehdy těžké, ale překonala jsem to, protože ho miluji
I když to tehdy stálo Janu všechny síly, podle svých slov nakonec udělala všechno proto, aby se s mužem nehádala a zachránila vztah.
„On se zkrátka opil, skončil v posteli s kolegyní a já se to dozvěděla z drbů o pár dní později,“ vysvětluje.
„I když hodně lidí by asi nevěru neslo těžko, já jsem věděla, že pokud to budeme řešit, nepovede to k ničemu jinému než k vzájemné nedůvěře. A proto jsem to nakonec hodila za hlavu.“
Tehdy ale Jana nevěděla, že se svému muži za tři roky pomstí. A to navíc způsobem, který se odpouští jen velmi těžko. Nebylo to plánované, ale i ona jemu zahnula při jedné opilecké noci. To by ale nebylo to nejhorší.
Narodil se nám syn. Můj muž neví, že není jeho
Když před rokem prožila Jana opileckou noc se známým, slíbili si, že o tom nikdy nikomu neřeknou. A opravdu dones nikdo neví o tom, co se mezi nimi stalo.
Jenomže když později čtenářka zjistila, že je těhotná, došlo jí, že by dítě nemuselo být jejího muže.
„DNA testy to později i potvrdily. Můj manžel to ale neví. Z chlapce má radost a bere ho jako vlastního. A já jsem na jednu stranu ráda, že to neví, na druhou stranu mám šílené výčitky a nevím, co mám dělat,“ přiznává Jana.
Chlapcův pravý otec o něho zájem nejeví a je rád, že se nikdo nikdy nedozví o tom, jaká je skutečnost. Jenomže Jana bojuje sama se sebou, aby se někomu nesvěřila.
„Dusit to v sobě bolí. Ale jakmile to řeknu jednomu člověku, nemohu mít jistotu o tom, kam se informace dostane,“ říká.
Syna Ivana vychovává prozatím se svým mužem a snaží se, aby rodina fungovala tak, jak má.
„Doufám, že to časem přebolí a já budu schopná nás brát jako klasickou rodinu. Nejspíš to chce čas, na druhou stranu je pravda, že on mě podvedl první…“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
V první řadě je otázkou, zda člověk něco takového jako nevěru dokáže jednoduše „hodit za hlavu“ a nemyslet na to. Nebezpečí spočívá v tom, že i když si to můžeme myslet a nepříjemnou myšlenku jsme vytěsnili, tak ta mívá tendenci se nám dříve či později v nějaké nepříjemné podobě vrátit a dělat neplechu.
Když nám někdo ublíží, máme často tendenci chtít mu to nějakým způsobem oplatit a naše jednání následně ospravedlňovat, že jsme jen „vyrovnávali účty.“ Nemusíme si toho být často ani vědomi, ale naše chování je z velké části odrazem našich nevědomých procesů. Je proto důležité takovou záležitost dokázat správně zpracovat a emoce v sobě nedusit.
Žít život v neustálé úzkosti z odhalení pravdy je strašné utrpení. Paní Jana je v komplikované situaci. Je potřeba být sám k sobě upřímný a nad celou záležitostí se pořádně zamyslet. Co když v životě dítěte nastane zdravotní problém, pro který je znalost biologického otce zásadní? Myslí si Jana, že má její manžel právo vědět, že není biologickým otcem? Je si Jana vědoma, v jaké úzkosti bude muset po zbytek života existovat, pokud si takto důležitou informaci nechá pro sebe? Nepodepíše se její úzkost na vztahu s partnerem? A co na výchově dítěte? A na jejím zdraví? Je si Jana vědoma všech možných rizik? Co si Jana myslí, že je správné udělat?
