Pavla (45): Sousedův dopis skončil u nás ve schránce. Po přečtení jsem chtěla zavolat policii

V České republice je spousta rodin, které mají stejná příjmení. A někdy se náhodou stane, že se dvě taková oblíbená jména sejdou v jednom baráku. Přesně tím začíná příběh Pavly, která žije v panelovém domě a soused v bytě pod nimi se jmenuje stejně.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Není divu, že občas Pavla našla ve schránce něco, co bylo sice adresováno její rodině, ve skutečnosti to ale měla dostat právě rodina souseda. A stávalo se to i opačně. Obvykle se na to přišlo až po rozdělání dopisu.

Psaní, které dorazilo, zasáhlo mě i manžela

„Obvykle jsem hned po rozdělání obálky zjistila, že dopis není pro nás a otevřený jsem ho hodila do správné schránky,“ líčí Pavla.

„I v naší bylo občas něco otevřené. Se sousedem jsme si věřili, že si poštu nečteme a vždy ji ihned vrátíme správnému majiteli,“ vysvětluje.

„Jenže ten den přišla zpráva, která byla natolik šokující a zajímavá, že jsme museli číst až dokonce. A nejspíš jsme udělali chybu,“ přiznává čtenářka.

„Dopis byl určen muži, kterému je skoro padesát, ale psán byl teprve šestnáctiletou dívkou.“

V dopise bylo podle Pavly hodně lichotek a milostných narážek. Místy to bylo až nechutné.

Pavla s manželem dokonce chvíli řešili, že by měli psaní odevzdat na policii. Nakonec to ale zavrhli.

Vlastně nebyl důvod, třeba za to ani nemohl

„Není nám úplně jasné, odkud se dívka s naším sousedem zná. Podle toho, co v psaní zaznělo, se ho spíš ona snaží uhánět, zatímco on ji odmítá. Takže vlastně o nic nezákonného nešlo, možná, kdyby dopis dostal on sám, ignoroval by ho,“ říká Pavla.

Její muž byl toho názoru, že by se to mělo řešit. Později ale uznal, že do situace nevidí a že se může jednat spíše o poblázněnost, která stojí za vznikem dopisu staršímu muži.

„Chtěli jsme se ho na to i zeptat, ale kdo ví, co by nám řekl, zda by to byla pravda, jestli bychom si tím jen zbytečně nerozházeli sousedské vztahy. Dopis jsme mu každopádně do schránky tentokrát nehodili. Manžel ho ihned spálil.“

I když Pavla přiznává, že věří tomu, že je jejich soused správný chlap, po tom, co si přečetla, se její pohled na něho změnil.

„S těmito pocity asi člověk nic neudělá. Vidím v něm teď někoho, kým třeba vůbec není. Ale to snad časem pomine,“ dodává.

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

Je pravda, že do situace nevidíme a nevíme, jak to mezi sousedem a slečnou, která mu píše, ve skutečnosti je, zda se jedná o žert nebo o vážnou záležitost. Právě proto bychom však neměli takovou záležitost nechat opomenutou a kontaktovat policii nebo probrat záležitost se sousedem i za eventuality, že nám to vztahy s ním pokazí. To jde mnohdy proti lidské tendenci hledět si svého a nevměšovat se do věcí, které se nás zdánlivě netýkají. Ony se nás však často týkají, i když si to na první pohled nemusíme uvědomovat.

Vztahy se sousedem jsou ovlivněny již nyní, jak paní Pavla píše, pouhá znalost obsahu dopisu již zasáhla do jejich vnímání souseda. Polemizování, za co soused může či nikoliv ponechme na patřičných autoritách. Je možné, že se skutečně nic neděje. Stojí nám to však za to riziko? Zvažme variantu, že se něco doopravdy děje.

Položme si otázku: Co kdyby se jednalo o vaší šestnáctiletou dceru, chtěli byste, aby vás na to někdo upozornil a situace se řešila?

Někdy doufat, že se nic neděje, nestačí, někdy je třeba jednat. Ať už kvůli našemu svědomí, povinnosti nebo zkrátka protože je to správná věc.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog