Anna (60): Vždy jsem chtěla velkého psa, co bude hlídat před zloději. Šeredně se mi to vymstilo

Anna bydlí na vesnici celý svůj život. Vždy se ve výběru mazlíčka podřídila manželovi. Proto se na jejich dvoře vystřídalo mnoho mopsů, pekinézů a jezevčíků. Před nedávnem si konečně rodina pořídila vlčáka, kterého Anna vždy chtěla. Jenomže hned po prvním týdnu s ním nastaly problémy.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Annin manžel Ivan byl vždy spíše milovník postelových psů. „Máme velký dvůr, ale pes vždy musel na noc domů a do postele,“ vykládá Anna. „A proto jsme měli spíš menší psíky, protože s vlčákem bychom se do postele nevešli.“

Pořídili jsme si ho hlavně kvůli kunám

„Manžel by nejspíš nikdy nesouhlasil s tím, že budeme mít doma velkého psa. Ale musel uznat, že malý psík zkrátka nedokáže ochránit naše kuřata,“ říká Anna. V e-mailu se svěřuje, že už delší dobu měli doma problém s tím, že jim kuna loví kuřata.

„Zkoušeli jsme betonovat výběh, ve kterém slepice máme, ale i tak se kuna nějakým způsobem vždy ke kořisti dostala. Naše ztráty byly velké a mě napadlo, že velký pes by mohl šelmu zahnat. Skutečně po tom, co jsme si psa pořídili, noční návštěvy kuny přestaly.“

Podle Anny několikrát dokonce v noci štěkot ji i manžela vzbudil. „Když jsem vyběhla ven, nikdy jsem šelmu neviděla, ale pes seděl u ohrady s kuřaty a já ho chválila za to, jak hlídá. Můj muž mu moc nevěřil, nikdy ho nepochválil a nepohladil. Nedokázal se smířit s tím, že máme velkého psa, navzdory tomu, že on plnil svůj účel.

Po prvním týdnu začal psa nesnášet náš soused. Má k tomu důvod

Bohužel se ukázalo, že velký pes sice dokáže ochránit slepice před kunou, zároveň má ale tendenci napadat vše, co se hýbe. „Na vrata jsme si museli dát ceduli, aby nikdo do dvora nechodil bez našeho svolení. Pes totiž štěkal a skákal na každého, kdo se ukázal,“ říká Anna.

„Největší problém ale nastal, když poprvé utekl, soused nám ho pak vedl na řetězu. Dodnes nevíme, jak se to přesně stalo, ale náš Andy prý pokousal jejich malého pekinéze. Kromě toho, že jsme zaplatili výdaje za veterináře, soused s námi od té doby nemá dobré vztahy.“

Po této události Anna pochopila, že velký pes vyžaduje taky hodně času. „Je potřeba ho vychovat a vycvičit. To jsem já nezvládla. I když dnes už je Andy k lidem milejší, soused se ho bojí, my ho musíme držet hlavně na řetězu, aby jeho pekinézovi opět neublížil, a mně je obou psů líto.“

Navíc se podle Anny její manžel přiklonil na stranu souseda a od toho dne nemá Andyho rád ještě víc než na začátku. „Podle mého muže je ten pes jen zrůda. Věčně se kvůli němu hádáme. Já ho mám ale ráda a nemohu ho dát pryč. Co bych to byla za páníčka, kdybych kvůli jednomu pochybení psa tak odkopla?“

Autor: Šárka Cvrkalová