Sandra (45): Nečekaný stopař mi zpestřil noční jízdu. Dodnes mám jeho tvář před očima

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
zena 71
zena 71

Scéna jako z filmu se přihodila před dvěma lety čtenářce Sandře. I když by mnozí už možná po takové době zapomněli, ona má zážitek stále v živé paměti, jak se svěřuje ve zprávě, kterou do naší redakce poslala. Téměř hororový pohled se jí totiž neustále zjevuje ve snech.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Když jsem celou historku vyprávěla doma manželovi, myslel si, že si dělám legraci,“ vykládá Sandra. „Jela jsem po meziměstské silnici, když jsem ve světle svého auta uprostřed silnice spatřila zakrváceného mladíka.“

Nejdřív mě napadlo, že mi chce ublížit

Sandra jela ten večer z oslavy narozenin své babičky. „Vracela jsem se domů pozdě večer, mohlo být tak kolem jedenácté,“ říká. „Venku už byla tma, ale já jela po silnicích, které dobře znám. Nečekala bych, že mezi dvěma městy, v místě, kde v noci obvykle nikdo nejezdí, se mi postaví do silnice mužská postava.“

Mladík podle Sandry zoufale mával rukama, takže ho dobře viděla už z dálky. Když ale začala brzdit a dobře si ho prohlédla, zděsila se. „Měl celý obličej od krve. Držel se za koleno a kulhal. Samozřejmě mě mělo jako první napadnout, že potřebuje pomoci, ale já se hrozně lekla, a dokonce jsem na okamžik váhala, jestli zastavit,“ přiznává.

Pocit strachu ale rychle přešel a Sandra zajela ke kraji. „Mohlo mu být tak dvacet pět. Říkal, že měl nehodu kousek odsud. Auto nechal v příkopu a vydal se pěšky pro pomoc, protože mobilní telefon u sebe neměl. Vzala jsem ho k sobě do auta a společně jsme popojeli asi kilometr.“

Když Sandra viděla auto zaražené do stromu, došlo jí, že má muž vlastně štěstí, že se může hýbat. „Zavolala jsem k nehodě policii i záchranku. Ukázalo se, že muž má řidičák jen krátce a nezvládl noční jízdu v místě, které dobře neznal,“ říká.

Manžel mi uvěřil až druhý den. Jeli jsme společně do nemocnice za mužem, o kterém se mi teď stále zdá

„Když jsem přijela domů a celá rozklepaná vykládala manželovi, co se mi stalo, smál se, že jsem si vymyslela skvělou historku na dobrou noc. Až druhý den, když jsem mu řekla, že chci jít za mladíkem do nemocnice, mi uvěřil,“ popisuje Sandra.“

Ukázalo se, že muž má zlomená dvě žebra, jinak se mu kromě odřenin naštěstí nic nestalo. Pár dní si v nemocnici ale poležel. „Byl mi vděčný za pomoc, já však dodnes nejsem vděčná jeho neopatrnosti. Straší mě totiž ve snech, i když je to už dlouho,“ přiznává se čtenářka.

Přestože měl muž v obličeji jen pár odřenin a nic z toho nebylo na šití, v nočním šeru vypadala zranění na jeho obličeji mnohem vážněji. „Byla to skutečně scéna jako z hororu. Možná jsem paranoidní, ale od té doby se bojím jezdit v noci.“

I když od té návštěvy v nemocnici Sandra muže už nikdy neviděla, jeho obličej si dokáže živě vybavit i dnes. „Jezdím od toho dne ještě opatrněji než kdy dřív a modlím se, abych podobného nočního stopaře už nikdy nepotkala,“ dodává.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články