Dělat dětem svačinu do školy je rutina, kterou zná asi každá matka. Děti jí do toho málokdy mluví, obvykle jenom poděkují za krabičku s jídlem a večer pochválí matčin výběr. V případě Dylana tomu tak ale nebylo. Najednou si začal stěžovat, že dostává jídla málo.
Josette Duran balila svému chlapci několik měsíců stále stejné porce, on ji ale jednoho dne poprosil, aby mu udělala do školy obědy dva. A další den požádal o to samé. Pak se to už stalo něčím automatickým.
Dylanova matka se divila, jak může její syn takové porce sníst, nicméně měla za to, že je chlapec ve vývinu, a tak mu připravovala každý den dvojnásobné množství jídla. Až jednoho dne se jí přiznal, že druhý oběd není pro něho.
Pomáhal chudému chlapci
Dylan se matce po několika týdnech svěřil, že ve škole potkal chlapce v jeho věku, který si do školy nosí každý den jenom trochu ovoce. Nic víc prý není, nemá ani peníze, aby si zašel do obchodu.
Několikrát se mu ostatní děti smály za to, že mu při hodinách hlasitě kručí v břiše nebo že má už několikátý den stejné oblečení. A Dylan pochopil, že má chlapec problémy. Proto se s ním o jídlo dělil.
Když to Josette zjistila, měla slzy v očích. Nikdy by nečekala, že bude její chlapec tak chápavý a bude se tolik snažit někomu pomoci. Začala se zajímat o chlapce, který měl podle všeho sociální problémy.
Nakonec zjistila, že on i jeho matka jsou v současné době bezdomovci, bydlí v autě, ale i přesto, že se jim nedaří, oba se snaží, jak jen mohou, aby něčeho dosáhli. A rozhodla se, že bude obědy dělat pro chlapce i nadále.
Podle jejích slov jí nestálo moc sil udělat místo jednoho sendviče dva nebo upéct celé kuře a rozdělit ho na několik porcí, ze kterých se bohatě najedli dva kluci ve vývinu. Pokračovala v dobrém skutku, ke kterému ji syn dovedl.
Podobné zkušenosti ze života
Josette a její syn si kdysi prošli podobnou situací. Nějaký čas neměli domov, myli se jen u sousedů a spali v autě na ulici. I tak ale dělali, co mohli, aby se opět mohli začlenit do normální společnosti.
Podle jejích slov možná právě proto Dylan s chlapcem soucítil a pokusil se mu pomoci, když měl konečně možnost. Lidé, kteří mají nějakou náročnou životní zkušenost, jsou pak k ostatním podle ní chápavější.
Po čase se o všem, co se mezi chlapci děje, dozvěděla i matka onoho chudého mladíka. S vděkem pak přišla za Dylanovou matkou, děkovala jí, že se o jejího syna tak postarala, a navíc přinesla i novinky, které ji i syna potěšily.
Díky novému kamarádovi a pravidelné stravě se chlapci zlepšily školní výsledky, podařilo se mu najít si další kamarády, začlenil se do kolektivu a přestal domů chodit nešťastný.
Dylan s Josette tak docílili nejen toho, že měl chlapec konečně pořádný stravovací režim, ale také toho, že se dokázal postavit na vlastní nohy a pomáhat matce s tím, co bylo třeba, aby si konečně mohli najít normální bydlení a začít žít jako normální lidé.
Zdroj: spotlightstories.co, TikTok, abcnews.go.com
Autor: Šárka Cvrkalová
