Dnes už jsou výzkumy o radioaktivitě dávno na úplně jiné úrovni. Vědci nosí ochranné oděvy, vědí, co si mohou dovolit, a co ne. Když ale před lety Marie Curie a její partner prováděli první zkoumání, neměli ani tušení, s čím si zahrávají.
Narodila se roku 1867 a zemřela v roce 1934 ve svých šestašedesáti letech. Do té doby provedla ve věci radioaktivity výzkum dostatečný k tomu, aby pochopila, co všechno její tělo může způsobit.
Když zemřela, byla proto pohřbena v rakvi vylité olovem.
Vědci zjistili pravdu až při exhumaci
Tělo Marie Curie mělo být několik let po její smrti převezeno do Pantheonu, kde by byla oslavována jako jedna z ikon francouzské historie.
Až při exhumaci ale hrobníci zjistili, že pod klasickou dřevěnou rakví se nachází ještě jedna olověná.
U hrobu byla zjištěna poměrně vysoká radioaktivita a také známky přítomnosti několika nebezpečných chemických prvků, které Marie Curie studovala.
Vědci se nakonec rozhodli převézt tělo v obou rakvích tak, jak bylo pohřbeno.
Ačkoli pro média se skupina, která měla celou akci na starosti, vyjádřila tak, že po letech už není možné, aby známky radiace v těle ženy zůstaly, později se ukázalo, že i po sto letech si Marie Curie může nést známky nebezpečného objektu.
Její manžel zemřel mladý, přesto, nebo právě proto, olověnou rakev nemá
Marie Curie pracovala na svém výzkumu společně s manželem Pierrem.
Ačkoli se věřilo, že při její smrti už v sobě příliš radioaktivních látek neměla, přesto získala ochrannou olověnou rakev.
Pierre zemřel mnohem mladší, jen pár let poté, co se výzkumu vzdal. Jeho tělo tak bylo označeno za velmi nebezpečné.
Přesto ochrannou rakev ironicky neměl, zatímco jeho žena později ano.
Pravděpodobným důvodem podle vědců bylo to, že zemřel v době, kdy ještě neexistovaly ochranné materiály proti radioaktivitě.
Proto bylo jeho tělo uloženo do běžné rakve, avšak oblast kolem hrobu je stále označena za nebezpečnou.
Autor: Šárka Cvrkalová
