Naše čtenářka Julie se rozhodla podělit se s námi o svoji životní zkušenost, na kterou stále ráda vzpomíná. Hrdinou jejího příběhu je manžel Václav, který dlouhé roky odmítal založit rodinu. Děti zkrátka nechtěl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Zatímco Julie toužila po miminku, její manžel o dítěti nechtěl ani slyšet. Julie tak několik let poslouchala opakované odmítání, až snahu o dítě jednoho dne prostě vzdala. Pak ale zasáhl osud a všechno změnil.
Manželovo rozhodnutí ve mně vyvolávalo rozporuplné pocity
Julie chtěla děti a její manžel ne. Logicky se zajímala, co ho k tomuto rozhodnutí vede. Odpověď jejího manžela v ní však vyvolávala pocity plné rozporů.
„Manžel pocházel z žalostných poměrů,“ vysvětluje čtenářka Julie. „Jeho rodiče živořili, na nic neměli peníze, on i jeho sourozenci chodili žebrat k sousedům i cizím lidem,“ vypráví.
Julie přiznává, že manžela na jednu stranu chápala. Prostě jen nechtěl, aby jeho děti někdy musely zažívat to, co on zažíval se svými rodiči, když byl malý kluk. Na stranu druhou však věděla, že by se o děti postarat dokázali.
Po letech jsem svoje prosby vzdala. Stejně byly marné
„Moje touha po dítěti byla několik let častým důvodem k našim hádkám,“ svěřuje se Julie. „Manžel však o dětech nechtěl ani slyšet a já to prostě jednoho dne vzdala,“ uznává.
Julie dospěla k názoru, že prosit svého muže stále dokola stejně k ničemu nevede. Probudila se v ní určitá ženská hrdost.
„Už jsem měla dost toho doprošování,“ píše rázně. „Zaměřila jsem se na jiné věci a touhu po miminku v sobě prostě nějak potlačila.“
Tragédie v rodině kamaráda všechno změnila
Osud je mnohdy pořádně nevyzpytatelný. Přesvědčil se o tom i Juliin manžel Václav, kterému při tragické nehodě zemřel nejlepší kamarád.
„Zůstaly po něm tři děti, bylo to šílené,“ popisuje Julie. „Znali jsme se s nimi velmi dobře, trávili jsme spolu hodně času. Ty děti nás měly rády, zejména mého muže,“ pokračuje.
Julie v e-mailu napsala, že se snažili být s manželem pozůstalé vdově hodně nápomocní, mimo jiné například pohlídali její tři děti, když měla nějaké vyřizování.
Manžel najednou zatoužil po dítěti. Byla to příjemná změna!
„Nevím, co se v manželovi toho času zlomilo,“ píše Julie, „ale jednoho dne za mnou přišel, že by si přál mít dítě,“ pokračuje. „Určitě to bylo těmi prcky, kteří se na nás docela upnuli, protože svého času s námi trávili hodně chvilek,“ uvažuje.
Julie byla z manželovy proměny nadšená a s miminkem samozřejmě souhlasila. Je to už dvanáct let, co se tohle celé přihodilo, a Julie s manželem mají dnes dvě děti.
„Ať už za to mohla ta nešťastná nehoda, nebo ne, jsem ráda, že se v mém muži něco pohnulo,“ přiznává Julie otevřeně. „Nyní jsem šťastná, jak jsem nikdy předtím nebyla. Nic mi nechybí, v životě mám vše,“ uzavírá.
Autor: Nikol Kolomazníková
