Film Requiem pro panenku byl čajíček proti tomu, co žhářka Eva Kováčová a ostatní chovanky v ústavu zažívaly

od Šárka Blahoňovská
2 minuty čtení
Requiem pro panenku
Requiem pro panenku

Filip Renč v roce 1991 natočil ojedinělý film Requiem pro panenku vyprávějící příběh čtrnáctileté Mariky, jež se administrativní chybou dostala do ústavu pro mentálně postižené dívky. Aby se zbavila utrpení, léčebnu podpálila.

Avšak skutečný příběh, z nějž Renč vycházel, je mnohem mrazivější a nešťastnější.

Ve dvanácti ji znásilnil otec. Dostala se do ústavu, kam nepatřila

Režisér se totiž inspiroval osudem Evy Kováčové, romské dívky z početné rodiny, s níž si život krutě zahrával. Rodiče ji drželi ve sklepě, chovali se k ní hrubě a vlastní otec ji ve dvanácti letech znásilnil.

Eva si to ale nenechala líbit a skutek nahlásila. Místo toho, aby se dočkala pomoci, ji čekal opět tmavý sklep a hrubé zacházení. Díky sociálním pracovnicím se ale dostala do Ústavu sociální péče v Měděnci. Tam se ale rozpoutalo peklo, které nemělo obdoby.

Některé vychovatelky ani dívka samotná se nechovaly zrovna ukázkově, naopak. Eva napadala pracovnice ústavu i ostatní chovanky, vychovatelky ji sprchovaly ledovou vodou a používaly údajně i mnohem drsnější metody, jak neposlušnou Evu zkrotit.

Jenže ona tam nepatřila. Byla to bystrá dívka, která doplatila na administrativní chybu a dostala se mezi mentálně postižené dívky, s nimiž si nerozuměla.

Uhořelo dvacet šest chovanek. Po návratu z vězení se z ní stal René

Osudného dne, 1. listopadu 1984, se necítila už od rána dobře. Jako by tušila, že provede něco špatného. Pečovatelky jí daly injekci a nařídily, aby si šla lehnout.

Eva však neusnula a zapálila skříň s novinami. Důsledky požáru byly tragické. V budově uhořelo dvacet šest chovanek.

Eva byla za tento čin, který byl do jisté míry voláním o pomoc, poslána za mříže. Kvůli špatnému chování za nimi strávila devět let. Osvobodila ji amnestie prezidenta Václava Havla v roce 1993.

Pochopení našla u faráře a sexuoložky. Z Evy se stal René, který později začal žít s farářovou švagrovou Alenou.

Spáchal sebevraždu skokem pod vlak

Chvíli to vypadalo růžově, jenže René měl psychické problémy, které ho poslaly do léčebny. Žhářské sklony se u něj projevily ještě jednou, když podpálil byt, v němž s Alenou bydleli.

Údajně se chtěl zadusit kouřem, jenže následky mohly být mnohem horší i pro ostatní sousedy. Tíhu tohoto světa už nezvládl, vzal si život 26. července 2014 skokem pod vlak.

Autor: Šárka Blahoňovská

Související články