„Marek byl po dlouhé době muž, který se ke mně uměl chovat jako k dámě. Po sérii nevydařených vztahů bylo velmi příjemné mít po svém boku muže, který vám otevře dveře nebo pomůže z kabátu,“ vypráví paní Hana. Přečtěte si, jak v realitě vypadá známé rčení „není všechno zlato, co se třpytí“!
Pro jeho milá slova jsem byla ochotná přehlížet chyby, které mi na něm vadily
Nikdo z nás není bez chyby, na tom se určitě shodneme. Ani nový přítel paní Hanky nebyl dokonalý, měl své mouchy, nad kterými ale Hana kvůli zamilovanosti přivírala oči. Nevadilo jí dokonce ani to, že Marek byl toho času bez práce.
„Je pravda, že když jsme spolu začínali, Marek o své práci příliš nemluvil,“ vzpomíná Hanka. Marně se snaží vzpomenout si, jestli se její nový přítel vůbec kdy zmínil o nějakém zaměstnání. „Sama na sebe musím prásknout, že jeho práce bylo to poslední, co mě v tu chvíli zajímalo,“ přiznává se. „Měla jsem za sebou několik vztahů, které neskončily zrovna šťastně, a přítomnost Marka ve mně opět vyvolávala pocit, že láska vlastně může být i hezká. Proto jsem byla ochotná přimhouřit oči nad skutečností, že Marek vlastně vůbec žádnou práci neměl.“
Zdroj: 123RF.COM
Marek navrhl, že bychom spolu mohli bydlet
Když Marek Hance navrhl, že by spolu mohli začít bydlet, považovala jeho návrh za důkaz, že ji miluje a myslí to vážně. Vůbec ji v ten okamžik nenapadlo, že by za tímto návrhem vlastně mohlo být i něco jiného.
Zdroj: 123RF.COM
„Byla jsem hodně naivní, když jsem si myslela, že se mnou chce Marek bydlet právě proto, že to se mnou myslí až natolik vážně,“ uvažuje Hanka. „Přesto jsem souhlasila s tím, aby se nastěhoval do mého bytu, který byl podle něho daleko větší než ten jeho.“ Hanka dále nezapomene dodat, že v Markově bytě za celý půlrok jejich vztahu ani jednou nebyla.
Společné bydlení bylo úplně jiné, než jaké jsem si ho představovala
„Když jsem si k sobě do bytu Marka stěhovala, představovala jsem si, jak báječný náš společný život bude,“ vzpomíná Hanka a na její tváři se na malý okamžik objeví zasněný výraz. Záhy se ale zamračí a dodá, že společné bydlení vypadalo úplně jinak, než jak si ho vysnila. „Myslela jsem si, že když spolu začneme bydlet, budeme se automaticky dělit o poplatky a výdaje. Byla jsem tedy vážně naivní,“ zasměje se Hana nad svými úvahami.
Marek uměl jenom brát
„Bydleli jsme spolu už skoro čtyři měsíce a Marek ani zdaleka nevypadal, že by si chtěl najít práci,“ vypráví Hanka, a svým způsobem nám tak odhaluje, jak jejich společné bydlení vlastně vypadalo. „Celou domácnost jsem táhla pouze ze svého platu. Marek celé dny proseděl u počítače nebo u televize, zatímco já vydělávala peníze a starala se o chod naší společné domácnosti.“
„Po dvou letech mě to přestalo bavit,“ přiznává se Hanka. „Musela jsem sama sobě přiznat, že jsem si do svého bytu nenastěhovala muže vhodného pro život, ale pouze sobeckou vyžírku, která se ode mě sprostě nechala živit. Když se nad tím zamyslím zpětně, divím se sama sobě, že jsem to vlastně vydržela tak dlouho,“ usmívá se Hanka a svůj příběh zakončuje tím, že Marka prakticky ze dne na den ze svého bytu vyhodila.
Autor: Nikol Kolomazníková
