Když má člověk vážnější zdravotní problémy, často rád přistoupí na radikální změnu jídelníčku. Čtenářka Barbora ale v e-mailu do redakce popisuje, že své návyky změnila hlavně kvůli příteli. Začala vařit a péct bezlepkově a dnes už si neumí představit, že by to bylo jinak.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
V manželství vařila běžně, pak si ale našla nového přítele
„Vdávala jsem se, když mi bylo dvacet, a od té doby jsem doma byla jediná, kdo vařil,“ vypráví Barbora. Byla zvyklá na teplé obědy, omáčky, polévky. Když měla volnou chvíli, pekla i moučníky nebo pečivo ke snídani.
S manželem se ale časem rozvedla, žila pár let sama a poté si našla nového přítele. „Hned na začátku jsem si všimla, že je s ním něco jinak.
Když jsme byli v restauraci, pozorně vybíral jídlo, až jsem měla pocit, že snad nechce přibrat,“ tvrdí.
Barboru zaráželo, že si přítel vždy řekl jen o suchou rýži s masem bez omáčky, až to nevydržela a zeptala se, v čem je problém.
Přiznal se jí, že má lékařem doporučenou bezlepkovou dietu
„Řekl mi, že má doporučenou bezlepkovou dietu, a já o tom slyšela poprvé,“ přiznává Barbora.
Střeva jejího přítele nedokážou vstřebat lepek, a proto by se mu měl v běžném jídelníčku vyhnout, aby zamezil různým zažívacím obtížím, ale i vážnějším problémům.
Když se rozhodli, že se nastěhují do společné domácnosti, byla to pro Barboru velká výzva. „Já, která jsem byla zvyklá dělat knedlíky, husté omáčky a péct vánočky, jsem najednou musela zahušťovat škrobem, bezlepkovou moukou a dalšími náhražkami,“ tvrdí.
Na začátku se jí žádné jídlo nepovedlo
Pečivo nebylo nadýchané, omáčky byly řídké a žádné jídlo nemělo tu správnou chuť. „Problém byl, že jsem se snažila vařit běžná jídla, která v bezlepkovém provedení nikdy nemohou chutnat přesně tak jako ta běžná,“ vysvětluje.
Časem tedy změnila taktiku, pořídila si bezlepkovou kuchařku a začala se učit úplně od začátku. „Využívala jsem hodně maso, zeleninu, kukuřičnou mouku a bramborový škrob,“ tvrdí.
Jídla byla jiná než ta, na která byla běžně zvyklá, ale kupodivu jim chutnala. Barbora si navíc všimla, že se po nich necítí tak unavená, a naopak jí dodávají energii.
Dnes už se v bezlepkové kuchyni cítí jako doma
„Stačilo jen změnit běžné návyky. Člověk má pocit, že jeho život bez rohlíků a knedlíků není normální, ale časem si zvykne a cítí se lépe,“ tvrdí. Barbora svému příteli začala vařit i složitější jídla a on teď její kuchyni stále chválí.
„Někdy zanesu jídlo i holkám do práce, protože jsou zvědavé, jak chutná bezlepkový dort nebo rohlíky,“ tvrdí.
„Myslím si, že nikdy není pozdě začít vařit jinak a zbavit se nezdravých návyků,“ tvrdí. „Podle mě je to stejné s vegetariánskou nebo veganskou dietou. Všechno se dá při troše snahy zvládnout,“ popisuje.
Autor: Tereza Hotovcová
