Na celém světě ročně onemocní více než půl milionu žen rakovinou prsu. U nás v České republice je to cca 6 000 žen ročně. Přibližně každá tisící žena má zkušenost s rakovinou prsu a jednou z nich je i Anežka – úplně obyčejná žena, která stejně jako řada dalších podceňovala kontroly a myslela si, že jí se něco takového stát nemůže. Jenže rakovina se neptá.
Podceňovala jsem kontroly u lékaře
V České republice má každá žena, které je víc než 45 let, nárok na bezplatné vyšetření na mamografu, a to jednou za dva roky. Více než polovina žen ale tuto možnost nevyužívá a vědomě kontroly podceňuje. Paní Anežka nebyla jiná. I když mohla vyšetření podstoupit zcela zdarma, nebyla na něm. A to i přes skutečnost, že se rakovina prsu objevila v její rodině.
„Rakovinu prsu měla moje babička a před několika lety ji zjistili i mojí sestře,“ vypravuje Anežka, která se za námi rozhodla vydat, aby se podělila o svůj příběh. Doufá, že podnítí více žen k tomu, aby pravidelné kontroly nepodceňovaly a neudělaly stejnou chybu jako ona. „Ačkoli jsem věděla, že tu nemoc máme v rodině, byla jsem přesvědčena, že mně se to stát nemůže,“ pokračuje ve svém vypravování.
Kamarádka mě přemluvila, abych šla na prohlídku
„Moje kamarádka Blanka se na mě kvůli tomu zlobila. Sama na mamografu byla už dvakrát a mě nabádala, abych tam taky zašla. Nakonec jsem se nechala přemluvit, zčásti také proto, že jsem od jejího neustálého naléhání chtěla mít pokoj,“ říká s úsměvem na tváři paní Anežka.
A dobře udělala. Skutečně se na vyšetření objednala a lékař dle výsledků z mamografu zjistil, že má nález v pravém prsu. Tím se odstartoval kolotoč dalších vyšetření, na jejichž konci stála paní Anežka před jasnou diagnózou: rakovina.
Operace, chemoterapie, ozařování
V této části příběhu se paní Anežka na chvíli zastaví a vzpomíná. Vybavuje si celý postup léčby, od operace, přes chemoterapie, které snášela velmi špatně, až po ozařování. Vzpomíná také na to, jak přišla o vlasy a cítila se méně jako žena.
„Nelpím na vzhledu, není pro mě důležitý. Ale když žena přijde o vlasy, najednou se cítí méně žensky,“ vysvětluje a automaticky si sahá na hlavu, na které nosí šátek i přesto, že už jí po ukončení léčby zase začaly růst vlasy.
Kamarádka mi zachránila život
„Momentálně jsem ve fázi, kdy jsem dle doktorů zdravá. Mám za sebou veškerá vyšetření a vypadá to, že jsem tu mršku porazila. Alespoň prozatím,“ usmívá se Anežka a dodává, že je nesmírně vděčná své kamarádce, že ji k vyšetření přemluvila. „Vlastně bych měla říci, že mi zachránila život. Nebýt jí, sama od sebe bych na vyšetření nešla a kdo ví, jak dlouho bych ten nádor ještě vláčela s sebou,“ říká a prosí nás, zda by mohla v závěru svého příběhu kamarádce Blance poděkovat. A my jí to samozřejmě umožňujeme a poděkování zveřejňujeme společně s tímto příběhem.
„Blaničko, mockrát ti děkuji. Nebýt tebe, nevím, jak bych dopadla, jak bych na tom dnes byla. Jsem tvým dlužníkem a doufám, že ti to jednoho dne budu moct vrátit,“ děkuje paní Anežka své kamarádce a my věříme, že si to společně s jejím příběhem, stejně jako vy, ráda přečte.
Autor: Nikol Kolomazníková