Poprvé se takzvané klece na děti objevily v knize Dr. Luthera Emmetta Holta z roku 1884. Ten ve svém díle s názvem Péče a krmení dětí popisoval, že je důležité jednou za čas malé děti takzvaně pustit na čerstvý vzduch. Jeho vynálezem se začali lidé ve Velké Británii řídit v roce 1922, kdy se klece pro děti skutečně začaly používat.
„Čerstvý vzduch je nutný k obnově a čištění krve. To je stejně nezbytné pro zdraví a růst jako správné jídlo. Chuť k jídlu se zlepšuje, trávení je lepší, tváře zčervenají a jsou vidět všechny známky zdraví.“ Těmito slovy podle serveru Rare Historical Photos autor díla popsal výhody klecí pro děti.
Ve 20. a 30. letech minulého století se v podstatě věřilo, že jde o proces, který by se svým dítětem měla dělat každá matka. Malé děti byly umisťovány do klecí a sítí přidělaných v oknech. Obvykle se jednalo především o kojence, někteří rodiče ale děti nechávaly v klecích často až do věku čtyř nebo pěti let.
V zimě a ve vysokých výškách
Klece byly přidělány na okno tak, aby dítě bylo v bezpečí. Podle webu Grunge si tehdy mnoho lidí neuvědomovalo, jakému psychickému tlaku kojence vystavuje, když ho dává do klece nad otevřeným prostorem. Sítě totiž mnohdy bývaly přidělány i na nejvyšších patrech budov.
Dítě bylo navíc ponecháno v prostoru, který neznalo, bez přítomnosti rodičů. Těm se doporučovalo děti nechat venku klidně i hodinu, a to i přesto, že kojenci plakali. Kromě psychické újmy ale klece na děti ubližovaly i jejích fyzickému zdraví.
Kojenci totiž byli ponecháváni v klecích za okny i v mrazech. Rodiče tehdy věřili, že nízké teploty působící na tělo dítěte budou mít pozitivní vliv na posílení jeho imunitního systému.
Zavedli to sami rodiče
Původní rady z Emmettovy knihy mluvily o tom, že má být dítě vystaveno studenému vzduchu poblíž okna. Někteří rodiče ale zašli ještě dál, a nakonec tak vznikly právě klece na okna, do kterých se kojenci umisťovali. Jednu z prvních klecí vymyslela podle Vale Eleanor Rooseveltová, která ji vytvořila z koupeného pletiva na přípravu klecí pro kuřata.
První komerční patent na dětskou klec si pak nárokovala právě v roce 1922 Emma Read ze Spokane ve Washingtonu. Klece na děti byly následující dvě desetiletí velmi populární, kdy přesně jejich oblíbenost klesla, není zcela jasné.
Mluví se o tom, že ve druhé polovině 20. století si lidé začali uvědomovat, že je věšení dětí z oken nebezpečným. Místo do klecí pak byly děti umisťovány jen k otevřeným oknům do průvanu. Trvalo ale ještě několik let, než přestaly matky své potomky vystavovat chladným teplotám.
Zdroj: Rare Historical Photos, Grunge, Vale
Autor: Šárka Cvrkalová
